zážitky z nemocnice v Peru

Ahoj! Zdravím vás z nemocnice. Ale neděste se. Není to tak, že by se stalo něco mně. Já tu jen pomáhám :) Když člověk jede do Peru pomáhat v církvi, vůbec ho ani nenapadne, že by se dostal k něčemu takovému. Je to pro mě zážitek, a obrovská zkušenost :) Ale tak se dostaňme vůbec k tomu, proč tu jsem, a co dělám. 

Hello! Greetings from the hospital. No, don't worry, it' not me who would be sick. I am just helping here :) You know, when I was coming to Peru to help I would have never expected that I would get here. It's such an amazing experience. But let's get to why am I here and what am I doing here. 

Jak jsem doufám už psala, jsem ubytovaná v Lambayeque v domě restaurace Rincón del Pato. Má hostitelka je Teresa, a ta je členkou Club de Leones. Club de Leones je spolek lidí, kteří rádi pomáhají ve prospěch společnosti, a tak vytváří různé kampaně, akce a podporují vše možné, co se děje. Jednou z velkých kampaní lvího klubu jsou operace roztěpeného rtu a patra. Týká se to zejména dětí, které se narodily se špatně narostlým rtem, občas i horním patrem, do toho jim třeba špatně rostou zuby a špatně mluví. Nedokážu to moc vysvětlit, tady jsem se s tím setkala poprvé. Fotky vám asi řeknou víc. Kampaň je ve spolupráci s nadací Faces, a už to tady probíhá asi šestý rok ve smyslu takovém, že jeden týden v lednu přiletí skupina doktorů z USA (zejména z Oregonu), a týden tu operují kupu dětí. Jak ten ret, tak i patro. Vše dělají dobrovolně, a je to velký záhul, od rána do večera, skoro ani nemají čas to tady pořádně mimo tu nemocnici vidět. Pro pacienty je vše zadarmo. Často přijíždí z hor, z velmi chudých podmínek, kde se spí na zemi, matka třeba ani neumí číst, nebo tak, takže klub lvů se stará o jídlo, případně i o ubytování. Já jsem o této kampani věděla, protože Teresa o tom hodně mluvila. Jednou ale přišla její kamarádka, a ta když zjistila, že umím anglicky, tak se mě zeptala, jestli bych nechtěla pomoct s tlumočením, protože většina těch amerických doktorů neumí španělsky, a je potřeba pomoct s komunikací mezi doktory a pacienty. A já díky tomu, že kromě víkendů mám hodně volného času, jsem souhlasila, že se ráda zapojím. 

I hope I have already told you that I am staying in Lambayeque in a house with the restaurant El Rincon del Pato. The owner of the restaurant and my host, Teresa, is a member of a Lions Club The Lions Club is a group of people that like to contribute to the society to help the poor or the disadvantaged so they do different campaigns and support just anything possible. One of the big campaigns of the Lions Club is a capmpaign where there are made the operations of the cleft lip and palate. There are kids who are born with this, with the cleft lip or also the cleft palate, and with it there comes the problem with the teeth and they might talk with difficulties. I can't really explain it because this is the first time I came across this. The pictures will tell you more. But this campaign here has been done already several times, it's the sixth year, I think. It's done in a cooperation with a foundation Faces where are the doctors from. It's a week where a group of doctors and nurses and other necessary people come and do these operations. It's morning till evening and these poor people don't even get to see much of the city. But they just don't come for that. For the patientes everything is free. Many times they come from the mountains from very poor conditions where they sleep on the floor, or maybe the mother doesn't even know to read. So the Lions Club takes care of the food and the accommodation also if it's necessary. I found out about this campaign from Teresa because she has been talking about it a lot, preparing for it. One day her friend came to solve some things out and when she found out that I spoke English, she asked me if I wanted to help translating because many of the doctors and nurses don't speak Spanish and it's necessary to communicate with the patients' family to tell them all the important infromation and answer their questions. And so I joined this campaign because I have quite a lot of free time during the week and I felt like this was a good way to help and definitely a very valuable experience for me. 

A tak tu teda jsem, od pondělí do pátku. V pondělí jsme tu musely být už na 7h ráno, a ještě k tomu jsme předtím s Teresou připravovaly snídani pro pacienty z předchozího dne. Po předání snídaně jsem se seznámila s doktory, hned jsem měla šanci tlumočit, a pak jsem šla vyfasovat svoji uniformu zdravotní sestry, abych se tu mohla volně pohybovat a aby mě všichni brali vážně ;) Dostala jsem jmenovku s fotkou a moji úlohou, čepici a roušku. Bylo mi vysvětleno, co víceméně ode mě potřebují, a tak jsem se začala o tom všem bavit s druhou tlumočnicí :) Ze začátku nebylo tolik práce, tak jsme pomáhaly rovnat nějaké pomůcky a léky, později ale dorazili pacienti před operací, po operaci, a to začal pořádnej šrumec. První jsem byla vlastně poslána zavolat rodiče, aby se přišli podívat na svoje dítě, a pak jsem byla se zdravotníma sestrama a ošetřovatelkama, kde jsme kontrolovali ty děti, utěšovali je, dávali jim tekutiny, odpovídali na otázky rodičů, a tak dále. Já jsem byla stále ten prostředník mezi zdravotními sestrami, doktory a rodiči. Později když bylo trochu víc času, to znamená uprostřed operací, jsem se šla na jednu podívat. Zrovna operovali to horní patro, takže to ze strany úplně vidět nešlo, ale i tak jsem byla fascinovaná. Poprvé jsem takhle byla naživo u operace, a vše bylo takové klidné, přátelské, doktoři se bavili, vtipkovali, asistentka mi tam odpovídala na všechny otázky, co jsem měla, mohla jsem fotit, oni taky fotili, dokonce mám fotku s nimi, prostě strašná pohoda. Neuvěřitelný. Ale co je hlavně neuvěřitelný je ta práce, co dělají. Opravdu fascinující :) 

So here I am. Monday to Friday. On Monday, I had to come already at 7am and before that I helped Teresa to prepare the breakfast for the patients from the previous day. After giving them the breakfast I ot to know the doctors, the staff, and immediately I had the chance to interpret. Then I went to get my nurse uniform so that I could just walk around anywhere and so that the people woould take me more seriously ;) I got a tag with my name, picture and my role, the cap, and surgical mask. I was told what do they expect from me and I also asked the other interpreter how it works. In the beginning, there wasn't too much work so we were hellping sorting out some medical stuff but then some patients arrived for the operation, some were already after the operation so that was where all the work started. I went to get the parents first and then I helped the nurses and assistants to translate the questions of the parents and everything else. Later, when we had more time, during the surgeries, I went to see one. They were just doing the palate and it was so interesting although I couldn't see much. I just liked to be there, it was just tranquil, friendly, th doctors were talking and making jokes, the assistant answered all my questions, I could take pictures and they also took pictures, I even have a picture with them, it was just so cool! The work they do is incredible :) Really fascinating :) 

Říkala jsem si, čím to vlastně je, že se ty děti takhle narodí. Zjistila jsem, že je to prý dost v genech. Občas se stane, že tento problém má víc sourozenců. Nebo matka a pak dítě. Nikdo ale přesný důvod neví. Problém může být i ve stravě. Zajímavé bylo, když jedna matka nám řekla, že ona věděla o tomto už když byla těhotná. V šestém měsíci jí řekli, že její dcera bude mít tento špatný ret. A ta matka se za ni rozhodla bojovat, a složila i píseň, která o tom mluví, kterou nám začala zpívat, ale byla tak dojemná, že to nezvládla, protože se rozbrečela. Tahle matka byla moje nejoblíbenější ten den. Ty děti totiž, když se probudí po operaci, normální reakce je brečet. Je to prostě nepříjemné, a většina z nich jsou hodně malí (už od 3 měsíců). Takže rodiče je musí uklidnit, dát jim napít, protože mají žízeň, a tak. Tahle holčička brečela. Když ale přišla její maminka, naprosto se uklidnila. Ta mamka na ní mluvila, a to dítě poslouchalo. Říkala jí, že všechno bude dobré, a když jé sestry dávaly léky, tak ta mamka říkala, jak to je výborné, a ta holčička vypadala vážně jako by jí to chutnalo. Prostě měla naprostou důvěru ke své mamce, věřila, že to, co ona jí říká, je to nejlepší pro ni. Fakt úžasné, skoro mě to dojalo to jejich pouto. Jinak ale všichni pacienti byli skvělí, i když brečeli. Jen jeden, právě ten z hor, měl horečku a špatně dýchal, tak jsme ho pozorovali trochu déle. Tam jsem se necítila úplně dobře, protože jeho rodiče moc nereagovali. Jeho otec usínal na židli a matka se na mě většinu času ani nepodívala. Takže když jsem jim něco říkala, překládala, a oni na to nijak nereagovali, tak jsem si vůbec nebyla jistá, jestli mě vůbec vnímají. Ale myslím, že to bylo dobré. 

I was wondering where does the problem of the cleft lip come from. Why are these children born with this problem? They told me that many of them have it in genes because for example there are siblings who have it. Or the mother and the child. But I think nobody really know the real problem. It might be also a nurture problem. The lack of some vitamins, maybe? It was interesting to hear from one mum that she knew that her daughter would have this problem already when she was pregnant in the sixth month. She decided to fight for her babygirl and she composed a song for her about it but when she wanted to sing it to us, she broke down crying because it means a lot to her. This mum was my favourite. Those babies when they woke up after the surgery, they always cry. It's a normal reaction. It's just uncomfortable to woke up and many times they are just too small (3 months). So the parents have to calm them down, give them something to drink because they are thirsty, and so on. And so this girl was crying. But when her mum came, she just calmed down. The mum talked to her that everything was alright, and the girl was listening. When they needed to give her the painkillers, the mum said that it was delicious and the girl just seemed as if it was something delicious. She just trusted her mother completely. Such a connection, I loved it. I almost cried :) Otherwise, all the patients were great eventhough they were crying :) Only one of them, from the mountains, had troubles breathing so we had to watch him longer. That job wasn't my favourite because when I was saying something to the parents, they mostly didn't react at all so I wasn't sure whether they were listening to me or not. But I think they were just tired, the father was falling asleep on the chair there. 

Byl to ale vyčerpávající den, z nemocnice jsme se dostali až v 20:30, takže jsme tam byli přes 13 hodin. Hodně času na nohou, tak mě bolely nohy, ale chybělo mi chození, na které jsem si tady tak zvykla. Naštěstí se ale behem dne našel trochu čas, po obědě, kdy jsem si chtěla odpočinout na židli, ale usínala jsem, a tak mi jedna sestra řekla, ať si tam lehnu na lůžko. Tak jsem spala možná 20 minut, než přinesli dalšího pacienta, a myslím, že tento spánek mě tak trochu zachránil, jinak bych byla na konci dne naprosto mrtvá. Není to sranda překládat z jednoho cizího jazyka do druhého cizího jazyka, a ještě s tím, že polovina slovíček jsou specializovaná na nemocnické prostředí. Ale bylo to lepší, než jsem čekala :) Vážně výborná zkušenost :) A ti američani, co přijeli, jsou vážně skvělí lidé :) 

It was an exhausting day, we left the hospital at 8:30pm so we were there longer than 13 hours. Much of the time on our feet so they hurt me but at the same time I was missing my walking around because in the hospital we were mostly just standing at one place. Luckily, after lunch I found some time to have a rest, I sat down in the chair and I was falling asleep in the chair so one nurse told me to lie down in the bed they had there. So I took a nap for about 20 minutes until they brought in another patient. Then I was kinda confused for the first 5 minutes but I think that sleep helped me so much otherwise I would be so dead at the end of the day. It's not so easy to translate from one foreing language to another including many specialized words from the hospital environment. But it was better than I expected :) An amazing experience. And the americans that came are really wonderful people :)