Proč ráda cestuji? // Why do I travel?

Proč ráda cestuji? To je otázka, kterou jsem si začala pokládat před několika lety. Opravdu jsem přemýšlela, proč vlastně utrácím skoro všechny své našetřené peníze za letenky, když vše co mi pak zbyde jsou fotky a vzpomínky... Někde jsem ale zahlédla článek, který vysvětloval, že každý člověk má jiný důvod k cestování a vlastně nezáleží na tom, jaký přesně máte důvod. Je naprosto v pořádku chtít cestovat za cílem nafoti krásné fotky, ochutnat různá jídla, navštívit různé pláže světa, nebo jet za odpočinkem. Každý jsme jiný, takže vlastně nepotřebujeme nějaký "správný" důvod k cestování. Prostě můžeme jen tak cestovat. Tento článek mě vlastně strašně uklidnil.

Takže... proč ráda cestuji?

Když jsem tuto otázku řešila tenkrát, kromě procvičování cizího jazyka, mým velkým důvodem bylo focení. Zrovna jsem měla novou zrcadlovku, o které jsem snila dlouho a skoro tak dlouho jsem na ni šetřila. V tu chvíli jsem chtěla zachytit každý moment a každé zákoutí, a vytvořit si dokonalé vzpomínky. Po dvou letech jsem ale začala mít určitou krizi. Nebyla jsem spokojená se svými fotkami, koukala jsem na profesionální fotografy a měla pocit, že takové záběry se mi nikdy nepovedou. Tahat zrcadlovku všude mě přestalo bavit, byla velká a těžká a raději jsem začala fotit momentky mobilem...

Za poslední dobu jsem přečetla kupu článků o cestování jednotlivců (solo travel). Je to zajímavé! Člověk někam jede, pozná to místo a potká velmi zajímavé lidi. Ale někdy třeba taky ne. Věřím, že to musí být zajímavá zkušenost, ale podle mě to není pro každého. Loni jsem se o tom bavila s Kallen, která převážně sama procestovala skoro půl Evropy, a tak mi vyprávěla svoje zážitky z cest. Ty příběhy byly zajímavé a donutily mě přemýšlet, jestli bych to taky neměla zkusit. A vlastně v tu chvíli jsem si začala uvědomovat, proč ráda cestuji. Kdykoliv přemýšlím o nějaké destinaci, neřeším ani tak, kde je co zajímavého, ale která jsou místa, kde mám kamarády, kde někoho znám, nebo kde bych se mohla zapojit do nějaké dobrovolnické činnosti. Co miluji na cestování jsou LIDÉ! Ocenit něco pořádně můžu teprve, když odložím foťák. A jak nejlépe využít přítomnost, než komunikací a aktivitami s lidmi okolo mě? Lidé, které potkám, jsou víc, než razítka v pasu. Tito lidé se mnou sdílejí zajímavosti o jejich kultuře, doporučí mi ta nejlepší jídla, naučí mě jejich zvyky. Učí mě rozšiřovat si obzory a uvědomovat si, že naše zvyky nejsou ty jediné správné. Tito lidé obohatí můj život navždy a s velkým množství z nich třeba zůstanu v kontaktu i nadále. A to je to, do čeho ráda investuji. Ne do fotografování, i když to mě baví. Ne do jídla a oblečení, i když tím se ráda zabývám. Ne do drahých muzeí nebo památek, i když mám ráda umění a architekturu. Nemůžu dostatečně ocenit architekturu, pokud k ní nemůžu přiřadit něčí obličej. Proto taky má nejoblíbenější místa na světě jsou mnohem více spojená s tím, s kým jsem tam byla a jaké zážitky jsem s těmi lidmi prožila, než jak bylo to místo objektivně krásné. Ráda nechávám své blízké, aby na mně zanechali svou stopu a naopak. Je to vzájemný proces.

CESTUJI KVŮLI LIDEM.

Dobře, tím nechci zpochybňovat, že lidé, co cestují sami na neznámá místa, nemají podobné zkušenosti. A třeba se k tomu taky jednou dostanu. Ale já jsem poměrně stydlivý člověk na to, abych se na potkání seznamovala s lidmi. Už se mi to sice párkrát podařilo, když jsem jela na nějaké kratší výlety sama, ale málokdy jsem se s těmito lidmi udržela v kontaktu, i když bych ráda.

Takže... toto vlastně i vysvětluje místa, kam jezdím. Proč jsem už byla xkrát na stejném místě v Barceloně, nebo proč bych si raději koupila letenku do Peru, než do jiné jihoamerické země, i když bych to tam ráda navštívila vše. Cením si přátel, které mám. V září jsem mnohem raději letěla do Hongkongu, než abych letěla do jinak velmi populárního Thajska nebo na Srí Lanku (která je mým snem už odmalička). Mám mnohem větší vztah k Hongkongu, protože tam mám blízkou kamarádku a její milou rodinu. Byla perfektní průvodkyní, která mi ukázala jak místní, tak i turistický pohled na Hongkong. A seznámila mě s dalšími místními...

Lidé jsou pro mě zajímavější, než místa.

A co vy? 

Why do I travel? That was a question that I asked myself several years ago. I was honestly wondering why would I pay all my spare money on a ticket somewhere when all that is left afterwards are just memories and pictures... But then I read an article somewhere that explained that everyone has a different reason to travel and it is actually ok if you travel to take nice pictures, or if you travel for a good food, or you might be travelling to visit as many beaches in the world as possible, or just for relax. You actually don't need to have an "approved" reason to travel. You can just travel. And that made me really happy at that moment.

So why do I travel?

At that moment when I asked myself this question for the first time, the reason was photography. I just bought myself my first DSLR camera that I had dreamed of and saved for. I just wanted to capture every beautiful moment and have the perfect-picture memories. However, two years later, I got into some kind of crisis. I didn't like the pictures I was taking, I could see many professional photographs who I just couldn't get close to in quality. I started taking pictures with my phone, which was faster and easier.

Lately, I have read so much about solo travel. It sounds so exciting! But sometimes not that much. I believe it must be a wonderful thing to experience, but I don't think it's for everybody. Last year, I talked to my friend Kallen, who just travelled through half of the Europe mostly by herself, and as she shared me her travel stories, I started thinking, whether I would do it. It was then when I realized my real reason to travel. Whenever I thought about a destination, I would first consider places where I knew someone. Or where I could visit a community that I could help. Or a place I could go with someone. What I love most about travelling are PEOPLE! When I put aside my camera, I can finally appreciate the present and what is more present than the people that I see all around me? The people I meet are the stamp that I can carry around. The people that teach me about their cultures, about the food, about their customs, the people that open my mind to know that my way isn't always the right way and there is actually not one right way to do many things. The people that enrich my life forever and with most of them I can keep in touch afterwards. That is what I want to invest in. Not photography, although I still enjoy it. Not food or clothes, although I love it. Not expensive museums or sights, although I do love architecture. But I cannot appreciate the architecture if there is no face to put next to it. I will rather spend a day with someone interesting than go to a touristy place. That is also a reason why I prefer places where I lived good times with other people than places with objectively prettier sights. I like people to be imprinted in my mind and I will also be imprinted in their minds. It's a mutual process.

I travel for the people. 

Ok, and for those of you, who travel solo also for people, I understand you. And I might try it one day, but so far, if I went for a day trip in a foreign country alone, I was always too shy to make friends and if I made some, it was never a person that would become my very big friend for the rest of my life.

This is also why I'd rather go again to Peru than to another South American country, although they look so interesting. I value old friends. That's also why I went to Hong Kong last September instead of any other very popular destination like Thailand or Sri Lanka (which is on my list). I already feel connected to Hong Kong, because I know that I have a very close friend living there. I also had a perfect guide, who showed me the local and touristy way to see Hong Kong. And thanks to her I got to meet more local people...

I am rather drawn to people than places.

So why do YOU travel?