kompars

Už jste někdy účinkovali v komparsu? já jsem to už chtěla zkusit dlouho. Možná to bylo i tím, že jsem chtěla být herečkou (jako skoro každá holka), docela jsem o tom i vážně uvažovala, ale pak jsem si to nějak rozmyslela... :) tak abych se vrátila k tématu. Nikdy jsem se k tomu nedostala, protože jsem nevyhovovala věkově, parametrama, točilo se to někde uplně jinde, nebo jsem neměla čas...

ale tentokrát.....

....tentokrát jsem vyhovovala věkově i parametrama, dokonce i Liberec mi nepřišel nějak mimo... :)

tak jsem se i s kamarádkama přihlásila a v pátek jsme šly na kostýmovou zkoušku. Dozvěděly jsme se, že budeme s Péťou točit 60. léta. Tak nás navlíkli do dobových kostýmů a řekli nám, že nám ještě napíšou čas začátku. Natáčeli jsme v neděli a v kině Varšava, kde byl sraz, jsme měli být už v 5:30. Takže jsme vstávaly něco málo po čtvrté hodině, nasnídaly jsme se, vyrazily na autobus, v kině nám udělali účesy, oblíkli nás, dali nám základní informace, že se nemáme dívat do kamery a tak... Byla docela zima... no, ona ještě furt je - to je srpen?? spíš mi to přijde jako listopad :/ No, ke konci dne jsme zjistili, že sme celej den vlastně natáčeli jednu maximálně dvouminutovou scénu. Jenomže se točila ze všech možných úhlů, zblízka, zdálky, se záběrem na jednoho herce, na druhýho, na ty další, zezvrchu a takdálefurtdokola... celej den jsme slyšeli: "kamera, akce, jedem!" a pak zase "dobrý, děkujeme, DÁME SI TO JEŠTĚ JEDNOU!" to DÁME SI TO JEŠTĚ JEDNOU bylo nejhorší... vždycky jsem doufala, že budou spokojený a už to neřeknou... :) ale to bylo jen minimálně :) ono by mi vlastně ani nevadilo, že tam celej den chodíme furt tam a nazpět a tam a nazpět... :) ale ty moje boty - lodičky na vysokým jehlovým podpatku, který mi nesedly byly na těch kočičích hlavách docela nepraktický. Nejednou se mi tam v těch dírách zasekl podpatek, jednou dokonce při natáčení... ale co, bylo to ze života... měla jsem ale jednu výhodu a to, že jsem měla takovej docela výraznej žlutej kabát. Takže když se některý scény braly hodně zblízka, tak mě tam nechtěli, protože jsem byla moc výrazná a rušila jsem jim záběr... "žlutá slečna pryč!" a všichni se taky furt starali, abych si na natáčení nazapomněla sundat brejle, nebo přezout boty, když jsem si vzala botasky. No, byla to docela sranda a šla bych do toho znova. Je to zajímavá zkušenost a každá koruna se vždycky hodí. Jednorázový brigády jsou dobrý, navíc nám dali snídani i oběd a celou dobu jsme tam měli k dispozici pití, i když ke konci už došla teplá voda na čaj. Jenom si příště prostě dám pozor na boty :) a protože psaní je pěkný, ale obrázky ještě lepší, tak tu dám něco, co jsem nafotila mobilem :)