MADRID day!

Neděle 17.7 byl den, na který jsme se s kamarádkou aupair Valerií moc těšily a skoro jsme nemohly dospat. A to doslova :D já jsem si totiž nezatáhla rolety, abych se pak líp probudila, až budu muset, a ono to mělo takový účinek, že jsem se probudila o hodinu dříve, než jsem musela.
V devět jsem už viděla Valerii přicházet k bazénu, možná ona mě viděla první, a spolu jsme se vydaly k autobusu. Ten přijel asi docela včas, lístek nás stál 4,20 euro a už jsme z Cotos de Monterrey jely směrem Madrid.
Obě jsme byly unavené, ale natěšené. Po 80 minutách v autobuse jsme konečně vystoupily na Plaza de Castilla a uvažovaly, kam se vydáme první.
Měly jsme naplánovaný bleší trh El Rastro, který je teda spíše turistická atrakce, než že byste si tam toho mohli hodně koupit. Vystoupily jsme z Plaza de Castilla a zjistily jsme, že tam nějaký trh je. Ale nebyly jsme si jisté, jestli to je ten správný, protože měl být jinde a já jsem očekávala, že bude vypadat jinak. Nicméně jsme si ho prošly a když jsme došly nakonec, tak jsme se radši poptaly, kde se teda nacházíme a bylo nám sděleno, že tohle je El Rastro, ale jenom malý v místní čtvrti. Ten velký, je v centru města. Aha.

Tak jsme se vydaly do centra. Já jsem měla informace od rodiny, že bychom měly vystoupit na stanici La Latina, ale Valerie zase myslela, že vystoupit na Sol bude lepší, to já jsem měla taky v papírech, že to je možný, tak jsem to nechala na ní a vystoupily jsme na zastávce Sol a náměstí Puerta de Sol.

Porozhlédly jsme se kolem a vydaly se hledat El Rastro. Našly jsme jeho jednu část na Plaza Mayor. Tam se prodávaly peníze (částečně i jako směnárna), známky, různé haraburdí (jeden pán tam měl krásnou starou sponku, kterou jsem si chtěla jako vzpomínku koupit a on stále říkal, jak je to levné, ale 3 eura jsem za to prostě dát nechtěla) a i třeba babušky, staré pohledy, nebo retro magnety.

Obešly jsme celé náměstí a zjistily jsme, že to nikam ale nenavazuje. Taky už přicházel čas oběda (13:30) a tak jsme uvažovaly, kde a jak se najíme. Uvažovaly jsme, jestli si někde něco koupit a sníst si to v parku, nebo najít nějakou restauraci a dát si Tapas. Najít levnou restauraci v centru nebylo jednoduché, ale nakonec nás nějakej týpek ukecal, ať jdeme do jedné, tak jsme tam šly, objednaly si Tapas Jamón Serrano con Tomate a ta druhá con Queso a čekaly jsme, co nám donesou.
K našemu obrovskému zklamání nám donesli dvě poloviny housky, která jevila znaky mírného otoustování, na které byla položená šunka a rajčata, v druhém případě šunka a sýr. No, tak to jsme nečekaly. Ale snědly jsme, zaplatily jsme a domluvily jsme se, že takovou chybu už neuděláme.

Dále jsme se po krátkém rozhodování vydaly k Palacio Real, kde jsme viděly také Catedral de Almudena a Opera. Nikam dovnitř jsme nešly. Nebyla na to nějak úplně nálada, jely jsme poznat Madrid zvenku, získat nějaký dojem, a navíc vstup do toho paláce byl nějak 16 euro, myslím.

Po cestě jsme ještě narazily na Mercado de San Miguel, který nás zaujal a rozhodly jsme se, že si tam koupíme něco k večeři.
Vedle Palacio Real se nám ale zalíbily Jardines de Sabatini, kde jsme si sedly, trochu jsme si odpočinuly, pokochaly se a popovídaly si :)

Po odpočinku jsme to vzaly přes Plaza de Espaňa,

ulicí Gran Vía, která je plná různých divadel, nebo kin, odbočily jsme do Calle de Preciados a došly zase zpět do Puerta de Sol.

Odtamtud zase na Plaza Mayor, ze které jsme šly do toho Mercado de San Miguel. Tam jsme si koupily minipizzu a chleba s tuňákem, který byl trochu předražený (to tam je prý vše), já jablko a napůl marcipánovou kouli, která nás ale opět zklamala, protože to vypadalo jako kuple z marcipánu, přitom to byla koule z těsta, plněná trochou čokolády a obalená vrstvičkou marcipánu. Tyjo, ty dnešní lidi jsou vážně podvodníci :D ale bylo to dobrý.

No a pak jsem si uvědomila, že už je docela pozdě a že tak tak stíháme autobus. Rychle jsme došly k metru, naskočily, dojely, rychle vyhledaly autobus a přišly jsme tak, když se nasedalo.
Hostotec byl tak hodnej, že když jsem mu zavolala, tak pro nás přijel do El Molar, protože autobus, který jede až do Cotos v 19:30, jsme nestihly.

Byl to super výlet, vážně jsme si to užily a určitě se vydáme znova. Ale teď mě bolí nohy a jsem unavená :)
Valerie chodila celý den v žabkách - nechápu! Ptala jsem se jí, jestli se jí v nich dobře chodí. Řekla mi, že jo. Pak jsem se jí po nějaké době ptala a říkala, že jo, že v létě chodí jenom v žabkách. Tak já jsem byla v sandálech s mírným podpatkem (klínkem), ale jsem na ně dost zvyklá a jsou to pevné boty. No, ale asi se jí chodilo dobře :D

Taky se mi na Valerii líbí, že je taková skromější. Třeba se jí nechtělo tolik utrácet za jídlo. A to mně taky právě ne. Fanny byla naopak. Ta chtěla každou neděli jít do restaurace a ještě si dát zákusek, zmrzlinový pohár za 5 euro nebyl problém... jednou jsem se jí snažila vysvětlit, že se snažím šetřit a že bych se raději najedla jinak, ale ona si to nějak nedala vymluvit... no, tak s tím tady problém nemám... :)

Vtipné zážitky, které se mi nepodařilo nacpat do vyčerpávajícího popisování našich cest:
potřebovala jsem si dobít mobil, tak jsme zašly do El Corte Inglés, tam jsem si stoupla k nějaké kase, kde měli napsáno, že dobíjí, ale v tu chvíli jsem si uvědomila, že vlastně neznám svoje nové číslo. Tak jsem se ptala Valerie, že jsem jí ho dávala. Věděla jsem jenom první 3 číslice. Jenomže Valerie zjistila, že má uložený jenom ty první 3 číslice :D asi mobil měl nějaký zkrat, či co, když si to ukládala. Takže jsme přemýšlely, jak zjistit moje číslo, protože poslat SMS na nešpanělský číslo jsem nemohla, na to jsem neměla kredit. No, zkoušela jsem to zjistit různě a nakonec jsem si vzpomněla, že jsem si ho napsala na Facebook. Tak jsem se připojila na internet a bylo tam! Valerie si ho konečně napsala dobře a já jsem si ho uložila. Z toho celýho domlouvání jsem pak na prodavače začala chrlit anglicky a ten ze mě nemohl, zvlášť, když jsem mu pak ve španělštině diktovala číslo :)

Když jsme si kupovaly pohledy v jednom obchůdku, tak buď byl zmatený prodavač, nebo kasa. Měla jsem 5 pohledů a 3 známky a jemu to ukazovalo 26,40 euro. Jeden pán to tam sledoval, tak jsme tam vtipkovali. Já říkala, že to se mi ale zdá moc a on říkal, že to je nějaké popletené a že to spraví, tak tam něco odečítal, už to vypadalo, že to je ok, ale pak se mu zase ukázala nějaká číslice přes 20 euro. Tak to tam ještě chvilku šteloval a nakonec mu to vyšlo dobře :)