11.8.2011

Jak jsem prožila svoje narozeniny? 
Ráno jako obvykle. Holky si po cestě k bazénu vzpomněly, že mám narozeniny, tak mi řekly "Felicidades!" Pak na zemi našly šneky, tak se zastavily a začaly je sbírat :) Potom se o ně ještě trochu hádaly. U bazénu to byla ze začátku normálka. Nevím, jestli jsem zmínila, že jak tam chodíme každý, den, tak tam vždycky potkáváme určité lidi, tak se s nima zdravím, tak to je takovej hezkej pocit, že sem jakoby patřím. I když se s nimi nijak nebavím, tak se ale přátelsky zdravíme a oni se třeba bavěj s holkama. Většinou to jsou teda prarodiče některých dětí, kamarádů holek.
Po nějaké době dorazila Valerie s jejíma děckama. Teda první děcka a ty mi už na dálku přáli "Feliz cumpleaňos!" a "Felicidades!" to bylo moc pěkný. Dokonce mi přála i nějaká jejich kamarádka, kterou jsem tam jenom občas vídala... Valerie donesla nějakou čokoládovou buchtu a taky mi popřála. Tak jsme si to tam snědli, Valerie mi řekla, že se snažila nějakou buchtu upéct, ale vzhledem k nedostatku nějakých surovin, nenajití váhy a celkově jiného prostředí, jí to nevyšlo a nedopadlo to dobře, tak mi koupila tamtu v supermarketu.

dárek od Valerie

Pak jsem se šla s děckama koupat do bazénu. Bylo dost pěkně, že jsem ani v té vodě nemrzla jako jindy. Mělo být horko, ale ani se to moc nezdálo. Bylo prostě hezky.
Hráli jsme s děckama takovou tu hru, že si někoho dáte na ramena a musíte shodit toho druhýho. Nevím, jak se to jmenuje (kohoutí zápasy??), ale byla to vážně sranda. Doufám, že až odletí Valerie a bude je hlídat nějaký kluk, tak že se ke mně budou pořád tak hlásit :) Já jsem taky chtěla udělat s Valerií 'crazy jumping pictures' než odjede, tak jsme pak skákaly šíleně do vody a Marina, jedna z těch děcek, co hlídá, co si ze sebe děláme navzájem srandu, nás fotila. Bohužel nám moc fotek nevyšlo. Tak tady je jedna. 
Na vlastní nebezpečí :D

Odpoledne jsem původně chtěla něco upéct, ale protože jsem nemohla najít žádný nový zajímavý recept, na který bych si byla jista, že mám všechny suroviny, a nechtěla jsem dělat nic, co jsem už znala, tak jsem si nakonec řekla, že si udělám palačinky :)
Potom, co jsem předala holky známým, kteří je odvezli do Madridu do toho parku s atrakcemi, mi ještě volali hostrodiče, ptali se, jak se mám, jak se cítím dvacetiletá, přáli mi všechno nejlepší a jestli podnikneme něco s Valerií... :) Potom jsem se zašla na chvilku připojit a pak nakoupit nějaký jídlo pro "oslavu" (konkrétně zmrzlinu, čokoládu a nutellu na palačinky). Napsala jsem Valerii, že už může přijít a začala jsem to připravovat. Valerie dorazila chvilku na to, tak jsme připravily palačinky, pěkně si to všechno naaranžovaly na stoleček i s notebookem, kde jsme si pustili Pollyannu.
Ještě jsme diskutovali o různých věcech, jaké to je být dvacetiletá, jak se to trochu přehání, ale že je trochu cítit rozdíl, že mi je dvacet, než když mi bylo najednou devatenáct. Řešily jsme taky, že Valerie odjíždí a tak různě. Vážně, tahle holka mi bude asi chybět. Hodně jsme si, občas i neuvěřitelně, rozuměly. Ale abyste si nemysleli, tak bylo i pár věcí, které jsem na ní nechápala ;)

Ona se ale pak zas před devátou odebrala domů, protože chtěla strávit poslední večer s její hostrodinou. (ještě vsuvka: když jsem šla k ní v úterý večer na návštěvu, na film, tak jsem přišla a ona se zrovna šla podívat ven ze dveří, když já jsem k nim přišla. A ona se tak šíleně lekla, že to bylo strašně vtipný a já jsem se tomu pak ještě 5 minut musela smát :) ) Takže po odchodu Valerie jsem si chtěla pustit nějaký film. Televize mi nějak nešla, tak jsem si vzpomněla, že jsem si z domova vzala DVD koncertu Tobyho Maca, které jsem si koupila před dvěmi roky za kupón do obchodu, který jsem dostala k narozeninám v Anglii :) Vlastně jsem ještě neměla pořádně čas se na to kouknout a protože jsem se letos nedostala na ten jeho koncert v Německu, na který jsem tak moc moc chtěla, tak jsem si ho aspoň pustila teď :D protože k tomu bylo i CD, který už znám nazpaměť, tak jsem si k tomu zpívala a mluvila a občas jsem i sama sebe tím vytáčela :D :D Jestli to jde sám sobě lízt na nervy...? :D :D Tak to byl můj narozeninovej den. Nebyl špatný :)


Taky jsem dostala (ne)spočetně přání na facebooku, emailem a smskama. Hodně z nich mě potěšilo a znova jsem si uvědomila, jak super kamarády, přátele a rodinu mám :)
pár zajímavostí:

• 3 lidi mi popřáli a nazvali mě cestovatelko :)
• dostala jsem přání v šesti jazycích - česky, slovensky, anglicky, španělsky, francouzsky a německy. Odpovídala ve stejném jazyce a nejvíc zabrat mi dala němčina. To si mi vždycky slovíčko vybavilo španělsky a pak jsem ho překládala do němčiny. Hrůůza.
• potěšilo mě, že někteří připsali, že se těší, až mě uvidí. Zvlášť proto, že vím, že to mysleli vážně a nejen jako frázi :)

V pátek po obědě jsem ještě dostala dárek od rodiny. Hezkou velkou šedou kabelku. Hostmamka říkala, že si všimla, že nosím ráda velké kabelky, tak že mám aspoň něco praktického :) to bylo od nich moc hezké. Taky koupili takový zmrzlinový dort a prý našli nějakou svíčku. Našli dvojku. Nulu prý nemají, ale ta už není tak důležitá :D tak jsem si i sfoukla svíčku. A asi jsem si ani nic nepřála. Nic mi v podstatě nechybí. Jenom bych si přála, aby můj život byl tak skvělej, jako teď :)


A v pátek večer pěkně teda pršelo!
Byl to pěknej slejvák, padaly trakaře, pršelo jako z konve, nebo jak jinak se to dá ještě říci hezky česky. Taky byla bouřka a padaly kroupy, ale udělalo to po tom vedru kráááááááásný vzduch :))




...a teď se těšte na další článek o výletu do Madridu a taky na soutěž o 5pohledů z Madridu!!
již brzy!! :)