Jak jsem skoro viděla papeže

papež :D

Vy, trochu více informovaní, víte, že právě v Madridu probíhá JMJ - jornada mundial de joventud, WYD - world youth day, prostě setkání mladých katolíků z celého světa.

Je to ohromná akce, na kterou přiletěli mladí lidé z celého světa. Když jdete po Madridu, tak to poznáte podle vlajek, které hodně z nich nosí. Jsou tam angličani, američani, australani, kanaďani, brazilci, mexičani, agrgentinci, kolumbijci, chilani, jihoameričani, filipínci, číňani, němci, francouzi, češi, španělé, italové (kterých se zdá být nejvíc a jsou nejhlasitější)... a mnoho dalších...

oficiální program v Madridu probíhá od 16.-21.8. Tato celá akce, se pořádá jednou za 3 roky a minule byla  Sydney.

Ale proč se o tom zmiňuji?

1. V Madridu to poznáte. Neprojedete nebo neprojdete některými místy, potkáváte tisíce mladých lidí a není se kam hnout

2. Této akce se účastní papež

3. Je to stále v televizi

4. Jedna moje hodně dobrá kamarádka na tuto akci přijela

Ve čtvrtek jsem se v televizi chvilku dívala na příjezd papeže do Madridu. Zdravil se s 50mladými, procházel bránou - Puerta de Alcalá (symbol hranice Madridu?) a pak ještě projížděl v papamobilu k Palacio de Cibeles, kde bylo uvítání a on tam taky mluvil.

Neuvěřili byste, kolik mladých lidí tam bylo, toužilo si ho vyfotit, políbit mu ruku, pozdravit ho... viděla jsem tam takových lidí čekajících za zábranami, mávajících, fotících, nadšených... ti, co stáli v prvních řadách, tam čekali už tak minimálně 5hodin. Jenom, aby byli co nejblíž. Je to prostě masová akce.

Ale věřte mi, nebo ne, když jsem to viděla v tý televizi, tak to na mě docela působilo dobře. Tolik mladých nadšených lidí, ta atmosféra, dobrá nálada.... ne, že bych potřebovala vidět papeže, ale mám ráda velké akce a říkala jsem si, že by mi nevadilo tam být s nimi.

Áňa s krásným pozadím :D

No a protože tam byla ta moje dobrá kamarádka a já ji chtěla vidět, tak už jsme se dlouho domlouvaly, jestli bude čas, nebo tak, abychom se alespoň na pár hodin setkaly. 

Tak to nakonec vyšlo a v pátek odpoledne jsem mířila k metru, kderé bylo nejblíž k jejich ubytovacímu místu. Do Madridu mě dovezl hostotec, takže jsem tam šla z venku.

A tak jsem si říkala, z které strany asi přijde Áňa (ta moje kamarádka). Ale říkám si, že když to je blízko té české základny, tak bych tam mohla potkat nějaké čechy a zeptat se jich... 

A zanedlouho už slyším dva týpky, co si povídají česky. Tak je zastavím a ptám se jich, pak se zakoukám na toho vlevo a uvědomím si, že ho znám! :D Byl to jeden známý z Nové Paky, kterého jsem trochu znala, když jsem byla malá, ale pak jsem ho dlouho neviděla a on je teď kněz.

Tak jsem se ho raději zeptala, jestli to je on a představila se mu, tak byl překvapenej a pral se, co a jak tam dělám, jak se mám a že jsem velká a tak... tak to bylo moc milý... :)

Potom jsem zamířila do toho metra a zanedlouho dorazila Áňa. Dlouho jsme přemýšlely, kam se vydáme, ale nakonec jsme něco vymyslely a prošly kus centra i necentra.

Co se mi líbilo - ti lidé, co přijeli na to setkání jsou přátelští. Tím, že vědí, že patří dohromady, tak se nebojí bavit se mezi sebou.

Např. jsme šly okolo jednoho kostela a tam stojí hlouček lidí, jeden kluk drží v ruce meloun (celej s dírou na vrchu) a jí ho. My jsme si říkaly, co to je za kostel, tak jsme se tam zastavily a ten kluk nám přišel nabídnout meloun :) a pak se ptal, odkud jsme, on byl z Kanady. Přichomýtnul se k tomu ještě někdo jiný, tak říkal, že v Minnesotě je někdě hodně čechů a jestli jsme z Prahy. Pak jsme se ptaly, co to je za kostel, tak nám to řekl, nějaká story, ale moc jsme mu nerozuměly a nepochopily to.

V jednu chvíli jsme taky procházely částí, která byla už okrajová k projížďce papeže v papamobilu, ale bylo tam teda šíleně moc lidí. Hlavně tam u velkých obrazovek, sedících na zemi a sledujících každý jeho pohyb. Neuvěřitelný.

tisíce lidí sledující tu obrazovku...

Potom jsme už šly jen přes park a já se šla "tajně" podívat do té jejich české základny :) oni by mě tam totiž nepustili, ale protože Áňa měla karitčku zdravotníka a ještě tu identifikační, tak mi jednu půjčila a byla jsem vpušťěna. Potkala jsem tam dvě známé holky, které jsem ale už dlouho neviděla, tak prvních pár vteřin nebyly jisté, kdo jsem ;) ale bylo to fajn.

Jenže to jsem si uvědomila, že bych měla razit na autobus, jestli chci stihnout ten v 21:30, jenomže jsem si to nějak nepropočítala, jak dlouho mi bude trvat cesta, tak jsem se koukla na trasu a zjistila jsem, že to mám teda tak tak, spíš nestíhám. Tak jsem makala na metro, tam se rozloučila s Áňou, vlezla dovnitř a když jsem nervózně čekala na metro, tak jsem se dívala na plánek a zjistila, že si to zbytečně komplikuju, protože jsem chtěla je s přestupem, ale že ze stejné stanice jede přímé metro, kterého jsem si předtím nevšimla :D :D

Tak jsem rychle odešla a přešla na to druhé, jenomže to dlouho nejelo a prostě jsem doběhla na autobus o 3 minuty pozdě. No, na tohle mám v tom Madridu vážně nějaké štěstí :D :D ale nebyla jsem sama. Nějaká parta italů na tom byla stejně. Tak jsem začala obcházet tabule s odjezdama, protože podle mého papíru mi měl jet další autobus za hodinu. Ale věděla jsem, že hodně jich tam není napsaných. A nakonec jsem na jedné tabuli u vedlejšího stanoviště našla autobus do Ventruada za půl hodiny, to už se nezdálo tak špatný, tak jsem ještě zavolala hostotcovi, že mi ujel ten autobus (měl mě vyzvednout v El Molar) a že teď dorazím do Venturada.

Doma jsem s díky odmítla pozvánku na večeři do restaurace, snědla jsem něco málo, co jsem tam našla a unavená padla do postele :)

Plaza de Santa Ana

mně už známý obouk v parku, ale tentokrát v záři zapadajícího slunce :)

vodotrysk před Palacio Crystal