Píšu to tu ještě docela zatepla, je sobota 30.7.2011 23:54.
Je to měsíc od dne, co jsem vystoupila z letadla v Madridu a poznala svoji madridskou rodinu v Cotos. A rozhodně jsem toho za celou dobu neměla možnost litovat. Jenom si to chválím a oni byli ti nejlepší, ke kterým jsem mohla jít :)
Na dnešek jsme si s Valerií opět naplánovaly Madrid. A bylo to super!!
Chtěla jsem jít v pátek brzo spát, abych na to měla hodně sil, ale nějak se mi to bohužel nepodařilo, takže jsem usínala něco málo po půl druhé ráno a slyšela jsem z venku hudbu z nějaké party. Když jsem pak v 7:20 vstávala, tak jsem pět minut slyšela zase tu hudbu a potom řvoucí opilý(?) lidi, kteří odcházeli z té party. To mě docela pobavilo.
Před půl devátou jsem už čekala u bazénu, kde mě potom vyzvedla hostmamka Valerie, která nás odvezla do Madridu (pracuje tam... i v sobotu). Takže jsme to tentokrát měly pohodlnější, levnější a rychlejší.
Nechala nás na Plaza de Castilla, kde by nás nechal i autobus, my si našly MHD bus číslo 27, který nás dovezl až na Paseo del Prado.
Vystoupily jsme na doporučeném místě a zastavily jsme se, abychom se podívaly do mapy, kde teda přesně jsme a hlavně kam půjdeme.
Valerie koukala do mapy a já se rozhlížela okolo sebe. Hned u zastávky bylo kadeřnictví a já nevím, kdo z nás dvou začal, jestli já jsem začala číst to, co měli na výloze, nebo jestli si Valerie vzpomněla, že se vlastně chtěla nechat ostříhat.
Ale myslím si, že to byla ona, kdo navrhl, jestli se nepůjdeme nechat ostříhat :D já jsem byla ten, kdo se držel víc zpátky, protože mi nepřišlo, že to potřebuji, Valerie mi před týdnem ostříhala zničený konečky, možná jsem se i trochu bála a nechtělo se mi utrácet.
Ale když jsem viděla Valerii, že se jí do toho docela chce, tak jsem se rozhodla, že ji podpořím (ona by možná sama nešla) a tak jsme se zeptaly, kolik to stojí a jestli nás můžou obě vzít hned. Obě nás vzaly hned.
...a pěkně nás ostříhaly... :) já jsem si teda nechala ještě trochu ostříhat konečky... líbilo se mi, že ta kadeřnice mi rozuměla a ustříhla mi asi jenom jeden cenťák, nebo dva... a pak jsem řekla, že bych chtěla ostříhat i trochu ofinu - šikmě, ale ne moc krátkou... tak ona mi ji ustříhla pod nosem... tak jsem řekla, že může být kratší, tak výš, tak jsem řekla, že ještě, ale ne výš, než obočí, že to mi pak nesluší :) bylo hezký vidět, že mi rozumí, co chci, navíc měla podobný tvar obličeje, jako já, tak by měla vědět, co lidem sluší a nesluší... :)
Takže asi do půlhodiny jsme odtamtud odcházely s Valerií spokojené (minimálně já, Valerie si na svůj sestřih teprve zvykala) a smály jsme se tomu, jak spontánně jsme se do toho vrhly...
A jak den pěkně začal, tak i pokračoval :))
Procházely jsme na sever Paseo del Prado, podívaly se zvenku na Museo de Prado (dovnitř jindy) a stále si to mířily severně.
Měly jsme nějaký plán, co všechno chceme stihnout a co bychom chtěly zvládnout, pokud by zbyl čas.
Měly jsme doporučené nějaké zajímavé uličky plněné obchodů, hlavně bot, tak jsme to tam procházely a sháněly nějaké, ale nakonec si žádné nekoupily...
no a tak jsme si to procházely, až jsme došly na naše již dobře známé náměstí Puerta del Sol. Odtamtud jsme si "odskočily" na Plaza Mayor - do turistického centra a podívat se na obchody se suvenýry a typickými španělskými věcmi, které by mohla Valerie dovézt domů.
Pak zas teda z Puerta del Sol, ulicí Calle de Alcalá až k takové bráně, která vypadá, jako Brandenburgská brána (naše krycí jméno pro ní) - Puerta de Alcalá.
Hned vedle toho byl Parque de Retiro, který byl taky na programu, tak jsme tam hned zamířily.
Teď bych asi měla zmínit, že bylo hoodně sluníčka a hoodně vedro. Ještě se k tomu vrátím.
Už bylo nějak po 14 hodině, tak jsme si tam sedly do jednoho baru (?) s výhledem na jezero, objednaly si ne-moc-levné-ale-výborné bagety, já k tomu café con hielo (to jsem se naučila pít na Mallorce. Dostanete hrníček s kafem, to si osladíte a tak, a pak ho vylijete do připravené sklenice s ledy, trochu s ní zakvedláte a pak popíjíte studené kafe:) ). No, nevím, jestli bylo úplně chytré si dávat v tom vedru kafe, zvlášť, když jsem za celé dopoledne nevypila ani kapku vody. Nevím, jestli to byl ten důvod mých pozdějších problémů, nebo jestli to bylo něco jinýho.
Taky bych mohla zmínit, že jsem se nemohla rozhodnout, jestli si objednám tu bagetu se šunkou (tou místní), nebo se sýrem. Nebyla jsem si jistá, jestli ten sýr je dobrej (minule nebyl), tak jsem se ptala číšníka, co je lepší, co mi doporučí, že se nemůžu rozhodnout. Tak mi řekl, že je oboje dobrý a že mi to může nechat připravit s obojím, že to je výborný. Tak jsem si řekla, že teda ok :) v jídelním lístku jsem pak našla, že za to se platí euro navíc, ale tak co. No, ale on mi to euro nenaúčtoval, tak nevím, jestli jsme ho tak s Valerií okouzlily ;) nebo to zapomněl, nebo to tak nebylo :D
Prošly jsme se trochu parkem,
Zkontrolovaly jsme náš plán a zjistily, že nejdůležitější máme splněné, tak jsme se rozhodly si zajít podívat do Museo de Reina Sofia, které teda bylo docela daleko, ale zase vstupné v sobotu odpoledne bylo zadarmo, tak jsme si říkaly, že za tu chvilku to stačí. Já chtěla vidět díla od Juan Miró, protože se mi líbí, a Picasso taky není k zahození ;)
Když jsme tam došly, tak jsme už byly dost unavené, tak jsme si prošly, jenom vrchní patro - nejnovější výtvory, a i to docela rychle. Ale asi to stálo za to :) Taky jsme zjistily, kde je vlakové nádraží :)
Sluníčko pražilo a na sluníčku bylo 41°C !! ve stínu asi tak 37°C...
Já jsem začínala cítit, že jsem dehydrovaná. Po tom kafi v parku jsem si koupila vodu, vypila jsem ještě coca-cola a když bylo to vedro, tak jsme si říkaly, že bychom si mohly někde koupit pití a nějakej ovocnej nanuk :)
Narazily jsme na nějakej obchod, nazvaný VIP (moc ho neznám), tak jsme si koupily Trina (španělský tip fanty, i když tu tady taky prodávaj. Ale Trina je oblíbená). Já si totiž coca-cola už nechtěla kupovat a chtěla jsem něco, co mi dá energii... + teda ještě Callipo. Callipo bylo výborný a vážně mi to bodlo, ale ta Trina mě nějak zklamala, přišla mi nechutná, moc umělá a divná (jindy mi chutnala-divný).
Tak jsem pila ještě tu vodu, co jsem měla u sebe, ale měla jsem furt žízeň... a hlavně v tom muzeu už jsem cítila, jak mám žaludek plný tekutin a začala jsem mít takový divný pocit od žaludku :D asi ty všechny kombinace nebyly moc dobrý... příště jsem jenom na vodě...
K tomu pak přišla už šílená únava z toho chození, neuvěřitelná bolest nohou, znechucenost z toho vedra a znechucenost z představy dalšího dlouhýho chození.
Takže mi přišlo, že jsem se už jenom tak vlekla, bylo mi blbě od žaludku, měla jsem furt žízeň, chtěla jsem spát a dát si nohy nahoru...
Prošli jsme část města - Salamanca, kde jsou takové obchody, jako Prada, Loewe, Yves Saint Lauren a tak... prostě takový ty obchody, kam já nechodím, i když bych třeba moc ráda... prostě my normální smrtelníci na to nemáme...peníze... ;)
Ale pak tam byly taky normální obchody, tak jsme to tak mrtvě s Valerií procházely, já jsem si neúspěšně zkoušela sehnat nějaký šaty... chci začít nosit šaty, moc se mi líbí. Ale žádný z těch, co se mi líbily, mi neseděly. To je smůla...
Taky už jsme se blížily k obchodu té hostmatky Valerie, tak jsme se tam šly podívat. Má obchod s oblečením pro malé děti... drahý... Valerie tam původně chtěla koupit něco pro svoji sestru, ale když viděla ty ceny, tak si to docela rychle rozmyslela. Pro představu - plavky pro desetiletou holku - přes 30 euro...
Tak jsme se rozhodly ještě rychle skočit do El Corte Inglés, podívat se na nějaký ty dárky, koupit si něco k jídlu a já drogerii, protože jsem po cestě žádnou drogerii nemohla najít! to mě docela štve. Parfumerie nepočítám.
Zbývala nám hodina a El Corte Inglés byl asi kilák daleko. Tak jsme to vzaly svižně, tam jsme teda nic moc nenašly, já si teda aspoň koupila půllitrovku vody, kterou jsem pak skoro hned vypila a furt jsem měla žízeň... fakt divný :D :D
Tak jsme zase makaly zpět... nakonec jsme tak pospíchat nemusely, protože oni museli ještě ten obchod zavírat a tak, tak jsme si s Valerií sedly před ten obchod na lavičku, vytáhly si plánky města, který jsme is vzaly v turistickým centru a propiskou si tam zakreslily naše cesty, kudy jsme šly, abychom to nezapomněly... :) a už jsme si to teda skoro nepamatovaly...
Jako když se na tu mapu podíváte, tak si zaťukáte na čelo, proč jsme třeba do toho muzea nešly na začátku, protože bychom si ušetřily šílený kus cesty, když jsme se kvůli tomu tam vracely... ale ono to bylo zadarmo až od 14:30 a hlavně jsme si to nechávaly, jako zálohu, ne jako hlavní program. No, ani nevím, kolik jsme toho nachodily, ale myslím si, že hodně. Nohy mě bolí hodně :)) (dodatek 31.7 - s Valerií jsme to trochu spočítaly a vyšlo nám nachozených cca 15km +- 1-2km... docela slušný, ne?;) )
Kolemjdoucí lidi se na nás vtipně koukali, když nás viděli na tý lavičce s otevřenýma mapama a jedna paní se nás ptala, jestli nepotřebujeme poradit :)
Pak už jsme jen nasedly do auta a jely domů. Vyčerpané, absolutně vyčerpané... mrtvé...
vrátily jsme se asi v deset. ufff...
Den jsme si ale naprosto užily, bylo to moc vtipný, sranda, moc jsme se bavily... :)) Vážně to bylo super. Moje častá fráze Valerii byla: "You are (so) funny!" anebo jsme říkaly: "We are (so) funny!" "Yeah, funny indeed!" :)
Stopadesátkrát jsme si všechno všude vyfotily a dvakrát jsem Valerii přemlouvala, že uděláme video, abych mohly vzpomínat, jaká to byla sranda. No asi hlavně při tom focení fotek :) ale nechtěla :( Našla jsem ale jedno nechtěný :D
Bylo vtipný, jak jsme ke konci dne, když jsme už byly strašně unavený, už tolik nefotily, protože jsme na to neměly tu energii...
Taky jsme se proplétaly davem lidí, co stály na chodníku, vypadalo to slavnost, ale nevěděly jsme, co se děje, dokud jsme se nepropletly až k nevěstě :D :D tak jsme zas trochu zacouvaly a vzaly to jinou cestou :))
Je to měsíc od dne, co jsem vystoupila z letadla v Madridu a poznala svoji madridskou rodinu v Cotos. A rozhodně jsem toho za celou dobu neměla možnost litovat. Jenom si to chválím a oni byli ti nejlepší, ke kterým jsem mohla jít :)
Na dnešek jsme si s Valerií opět naplánovaly Madrid. A bylo to super!!
Chtěla jsem jít v pátek brzo spát, abych na to měla hodně sil, ale nějak se mi to bohužel nepodařilo, takže jsem usínala něco málo po půl druhé ráno a slyšela jsem z venku hudbu z nějaké party. Když jsem pak v 7:20 vstávala, tak jsem pět minut slyšela zase tu hudbu a potom řvoucí opilý(?) lidi, kteří odcházeli z té party. To mě docela pobavilo.
Před půl devátou jsem už čekala u bazénu, kde mě potom vyzvedla hostmamka Valerie, která nás odvezla do Madridu (pracuje tam... i v sobotu). Takže jsme to tentokrát měly pohodlnější, levnější a rychlejší.
Nechala nás na Plaza de Castilla, kde by nás nechal i autobus, my si našly MHD bus číslo 27, který nás dovezl až na Paseo del Prado.
Vystoupily jsme na doporučeném místě a zastavily jsme se, abychom se podívaly do mapy, kde teda přesně jsme a hlavně kam půjdeme.
Valerie koukala do mapy a já se rozhlížela okolo sebe. Hned u zastávky bylo kadeřnictví a já nevím, kdo z nás dvou začal, jestli já jsem začala číst to, co měli na výloze, nebo jestli si Valerie vzpomněla, že se vlastně chtěla nechat ostříhat.
Ale myslím si, že to byla ona, kdo navrhl, jestli se nepůjdeme nechat ostříhat :D já jsem byla ten, kdo se držel víc zpátky, protože mi nepřišlo, že to potřebuji, Valerie mi před týdnem ostříhala zničený konečky, možná jsem se i trochu bála a nechtělo se mi utrácet.
Ale když jsem viděla Valerii, že se jí do toho docela chce, tak jsem se rozhodla, že ji podpořím (ona by možná sama nešla) a tak jsme se zeptaly, kolik to stojí a jestli nás můžou obě vzít hned. Obě nás vzaly hned.
...a pěkně nás ostříhaly... :) já jsem si teda nechala ještě trochu ostříhat konečky... líbilo se mi, že ta kadeřnice mi rozuměla a ustříhla mi asi jenom jeden cenťák, nebo dva... a pak jsem řekla, že bych chtěla ostříhat i trochu ofinu - šikmě, ale ne moc krátkou... tak ona mi ji ustříhla pod nosem... tak jsem řekla, že může být kratší, tak výš, tak jsem řekla, že ještě, ale ne výš, než obočí, že to mi pak nesluší :) bylo hezký vidět, že mi rozumí, co chci, navíc měla podobný tvar obličeje, jako já, tak by měla vědět, co lidem sluší a nesluší... :)
Takže asi do půlhodiny jsme odtamtud odcházely s Valerií spokojené (minimálně já, Valerie si na svůj sestřih teprve zvykala) a smály jsme se tomu, jak spontánně jsme se do toho vrhly...
A jak den pěkně začal, tak i pokračoval :))
Procházely jsme na sever Paseo del Prado, podívaly se zvenku na Museo de Prado (dovnitř jindy) a stále si to mířily severně.
Měly jsme nějaký plán, co všechno chceme stihnout a co bychom chtěly zvládnout, pokud by zbyl čas.
Měly jsme doporučené nějaké zajímavé uličky plněné obchodů, hlavně bot, tak jsme to tam procházely a sháněly nějaké, ale nakonec si žádné nekoupily...
no a tak jsme si to procházely, až jsme došly na naše již dobře známé náměstí Puerta del Sol. Odtamtud jsme si "odskočily" na Plaza Mayor - do turistického centra a podívat se na obchody se suvenýry a typickými španělskými věcmi, které by mohla Valerie dovézt domů.
Pak zas teda z Puerta del Sol, ulicí Calle de Alcalá až k takové bráně, která vypadá, jako Brandenburgská brána (naše krycí jméno pro ní) - Puerta de Alcalá.
Hned vedle toho byl Parque de Retiro, který byl taky na programu, tak jsme tam hned zamířily.
Teď bych asi měla zmínit, že bylo hoodně sluníčka a hoodně vedro. Ještě se k tomu vrátím.
Už bylo nějak po 14 hodině, tak jsme si tam sedly do jednoho baru (?) s výhledem na jezero, objednaly si ne-moc-levné-ale-výborné bagety, já k tomu café con hielo (to jsem se naučila pít na Mallorce. Dostanete hrníček s kafem, to si osladíte a tak, a pak ho vylijete do připravené sklenice s ledy, trochu s ní zakvedláte a pak popíjíte studené kafe:) ). No, nevím, jestli bylo úplně chytré si dávat v tom vedru kafe, zvlášť, když jsem za celé dopoledne nevypila ani kapku vody. Nevím, jestli to byl ten důvod mých pozdějších problémů, nebo jestli to bylo něco jinýho.
Taky bych mohla zmínit, že jsem se nemohla rozhodnout, jestli si objednám tu bagetu se šunkou (tou místní), nebo se sýrem. Nebyla jsem si jistá, jestli ten sýr je dobrej (minule nebyl), tak jsem se ptala číšníka, co je lepší, co mi doporučí, že se nemůžu rozhodnout. Tak mi řekl, že je oboje dobrý a že mi to může nechat připravit s obojím, že to je výborný. Tak jsem si řekla, že teda ok :) v jídelním lístku jsem pak našla, že za to se platí euro navíc, ale tak co. No, ale on mi to euro nenaúčtoval, tak nevím, jestli jsme ho tak s Valerií okouzlily ;) nebo to zapomněl, nebo to tak nebylo :D
Prošly jsme se trochu parkem,
 |
| crazy skákající fotka :))) |
Zkontrolovaly jsme náš plán a zjistily, že nejdůležitější máme splněné, tak jsme se rozhodly si zajít podívat do Museo de Reina Sofia, které teda bylo docela daleko, ale zase vstupné v sobotu odpoledne bylo zadarmo, tak jsme si říkaly, že za tu chvilku to stačí. Já chtěla vidět díla od Juan Miró, protože se mi líbí, a Picasso taky není k zahození ;)
Když jsme tam došly, tak jsme už byly dost unavené, tak jsme si prošly, jenom vrchní patro - nejnovější výtvory, a i to docela rychle. Ale asi to stálo za to :) Taky jsme zjistily, kde je vlakové nádraží :)
Sluníčko pražilo a na sluníčku bylo 41°C !! ve stínu asi tak 37°C...
Já jsem začínala cítit, že jsem dehydrovaná. Po tom kafi v parku jsem si koupila vodu, vypila jsem ještě coca-cola a když bylo to vedro, tak jsme si říkaly, že bychom si mohly někde koupit pití a nějakej ovocnej nanuk :)
Narazily jsme na nějakej obchod, nazvaný VIP (moc ho neznám), tak jsme si koupily Trina (španělský tip fanty, i když tu tady taky prodávaj. Ale Trina je oblíbená). Já si totiž coca-cola už nechtěla kupovat a chtěla jsem něco, co mi dá energii... + teda ještě Callipo. Callipo bylo výborný a vážně mi to bodlo, ale ta Trina mě nějak zklamala, přišla mi nechutná, moc umělá a divná (jindy mi chutnala-divný).
Tak jsem pila ještě tu vodu, co jsem měla u sebe, ale měla jsem furt žízeň... a hlavně v tom muzeu už jsem cítila, jak mám žaludek plný tekutin a začala jsem mít takový divný pocit od žaludku :D asi ty všechny kombinace nebyly moc dobrý... příště jsem jenom na vodě...
K tomu pak přišla už šílená únava z toho chození, neuvěřitelná bolest nohou, znechucenost z toho vedra a znechucenost z představy dalšího dlouhýho chození.
Takže mi přišlo, že jsem se už jenom tak vlekla, bylo mi blbě od žaludku, měla jsem furt žízeň, chtěla jsem spát a dát si nohy nahoru...
Prošli jsme část města - Salamanca, kde jsou takové obchody, jako Prada, Loewe, Yves Saint Lauren a tak... prostě takový ty obchody, kam já nechodím, i když bych třeba moc ráda... prostě my normální smrtelníci na to nemáme...peníze... ;)
Ale pak tam byly taky normální obchody, tak jsme to tak mrtvě s Valerií procházely, já jsem si neúspěšně zkoušela sehnat nějaký šaty... chci začít nosit šaty, moc se mi líbí. Ale žádný z těch, co se mi líbily, mi neseděly. To je smůla...
Taky už jsme se blížily k obchodu té hostmatky Valerie, tak jsme se tam šly podívat. Má obchod s oblečením pro malé děti... drahý... Valerie tam původně chtěla koupit něco pro svoji sestru, ale když viděla ty ceny, tak si to docela rychle rozmyslela. Pro představu - plavky pro desetiletou holku - přes 30 euro...
Tak jsme se rozhodly ještě rychle skočit do El Corte Inglés, podívat se na nějaký ty dárky, koupit si něco k jídlu a já drogerii, protože jsem po cestě žádnou drogerii nemohla najít! to mě docela štve. Parfumerie nepočítám.
Zbývala nám hodina a El Corte Inglés byl asi kilák daleko. Tak jsme to vzaly svižně, tam jsme teda nic moc nenašly, já si teda aspoň koupila půllitrovku vody, kterou jsem pak skoro hned vypila a furt jsem měla žízeň... fakt divný :D :D
Tak jsme zase makaly zpět... nakonec jsme tak pospíchat nemusely, protože oni museli ještě ten obchod zavírat a tak, tak jsme si s Valerií sedly před ten obchod na lavičku, vytáhly si plánky města, který jsme is vzaly v turistickým centru a propiskou si tam zakreslily naše cesty, kudy jsme šly, abychom to nezapomněly... :) a už jsme si to teda skoro nepamatovaly...
Jako když se na tu mapu podíváte, tak si zaťukáte na čelo, proč jsme třeba do toho muzea nešly na začátku, protože bychom si ušetřily šílený kus cesty, když jsme se kvůli tomu tam vracely... ale ono to bylo zadarmo až od 14:30 a hlavně jsme si to nechávaly, jako zálohu, ne jako hlavní program. No, ani nevím, kolik jsme toho nachodily, ale myslím si, že hodně. Nohy mě bolí hodně :)) (dodatek 31.7 - s Valerií jsme to trochu spočítaly a vyšlo nám nachozených cca 15km +- 1-2km... docela slušný, ne?;) )
Kolemjdoucí lidi se na nás vtipně koukali, když nás viděli na tý lavičce s otevřenýma mapama a jedna paní se nás ptala, jestli nepotřebujeme poradit :)
Pak už jsme jen nasedly do auta a jely domů. Vyčerpané, absolutně vyčerpané... mrtvé...
vrátily jsme se asi v deset. ufff...
Den jsme si ale naprosto užily, bylo to moc vtipný, sranda, moc jsme se bavily... :)) Vážně to bylo super. Moje častá fráze Valerii byla: "You are (so) funny!" anebo jsme říkaly: "We are (so) funny!" "Yeah, funny indeed!" :)
Stopadesátkrát jsme si všechno všude vyfotily a dvakrát jsem Valerii přemlouvala, že uděláme video, abych mohly vzpomínat, jaká to byla sranda. No asi hlavně při tom focení fotek :) ale nechtěla :( Našla jsem ale jedno nechtěný :D
Bylo vtipný, jak jsme ke konci dne, když jsme už byly strašně unavený, už tolik nefotily, protože jsme na to neměly tu energii...
Taky jsme se proplétaly davem lidí, co stály na chodníku, vypadalo to slavnost, ale nevěděly jsme, co se děje, dokud jsme se nepropletly až k nevěstě :D :D tak jsme zas trochu zacouvaly a vzaly to jinou cestou :))
Nakonec dvě fotky. To už jsme seděly před tím obchodem a čekaly na odjezd... a snažily se udělat fotku s hodně unaveným výrazem :))
Sestřihy super, jsem si vzpomněla na sebe před půl rokem s krátkýma vlasama jak Val... :( :D
OdpovědětVymazatNa tý fotce s mapou jseš fakt kočka!
A jak jsi napsala "s tou jejich místní šunkou", heh, to je přesný.. já jednou při véče na něco řekla, že by k tomu byla dobrá šunka a domácí mi začla podávat jeden kus od sebe, ale ona jedla tu jejich.. a já jí povídám "ale já myslím tu normální", tak jsme se začly smát, protože pro ně je normální právě ta, co mi podávala.. :D
Opět krásný fotky a super zážitky! A se stříhánim fakt impulsivní :-) ale to bejvá nejlepší, sluší vám to :-)
OdpovědětVymazatdík moc :)
OdpovědětVymazatjo, Radu... místní šunka, to je téma sama o sobě... dřív jsem jí nesnášela, ale teď už mi docela chutná... zajímavý... :)) možná mi bude i doma chybět :D
jo, Barčo, myslím si, že to impulsivní bylo nejlepší... ono to je tak, že buď jdeš, anebo pak už nepůjdeš ani do jinýho kadeřnictví... a to my věděly... tak jsme radši šly... :)