psací nálada a pondělí

Dneska jsem si uvědomila jednu věc. Nejvíc se mi chce psát, když už je velice pozdě a chystám se jít spát. V tu chvíli ke mně přichází myšlenky, nápady a hned bych tvořila články.
To by vysvětlovalo, proč jsem tu poslední dobou nic nepřidávala. Buď jsem se snažila chodit brzo spát, nebo jsem byla tak vyčerpaná, že jsem jen padla do postele a spala. Na žádné psaní jsem ani nepomyslela.
Ale dneska se odhodlávám jít do postele už asi tři hodiny. Možná vlastně dýl. Ze začátku to vypadalo nadějně. Myslela jsem si (ach, já bláhová), že půjdu spát v deset, nejpozději v jedenáct. Hmm, už je půl jedné a jsem vzhůru.
Čím to je?
Pondělí!!
To asi nikoho nepřekvapuje, že? Pondělí je podle mě všeobecně známo jako neoblíbený den. Pro mě ale zároveň znamená největší počet úkolů. Na žádný jiný den nemám tolik úkolů jako na pondělí. A kdy se dělají úkoly? Večer předem.
Já bych je vlastně skoro ani nedělala, kdyby mi je spolužák nepřipomněl. Přišla bych do školy s nevyplněnými papíry a pak bych to doháněla. Ale naštěstí mám okolo sebe fajn lidi, kteří se mě ptají o radu, jaký subjuntiv se použije v té větě, jaký v tamté, já předstírám, že vím, a snažím se jim radit. Oni radu přijímají na svoje vlastní nebezpečí.
Takže místo spánku jsem dneska asi hodinu, nebo dvě? dělala úkoly... ze subjuntivů. Subjuntiv (čti subchuntiv) je takový speciální gramatický jev ve španělštině. Je to určitý čas, který v žádném jiném jazyce (pokud vím) neexistuje, takže se ani nedá nijak chytře přeložit. Člověk se to prostě musí nějak našprtat, naposlouchat, zažít, naučit. Ale i tak španělštinu milujeme :) Co nám zbývá.
Tak se šťastě vydávám do třetího (teprve? nebo už?) týdne letošního zimního semestru a doufám, že toto zabijácké pondělí zvládnu v pořádku a zbytek týdne už bude lepší.
A pokud zase budu mít takhle v noci psavou náladu, přibyde tu další článek.
Prozatím končím a na rozloučenou vám sem dám pár fotek z Liberce :)
(příště bude třeba krásná Praha, kde jsem byla o víkendu) :)