Tak, dnes, 6.2. nám začal semestr. Měli jsme teda zatím jen jednu hodinu. Teda byla jen jedna hodina, která nás zajímala. Systém je tu takový, že cca první dva týdny můžeme chodit na jakékoliv hodiny, které nás zajímají, a pak se na ně případně můžeme zapsat, až se rozhodneme.
Šly jsme se teda od 9h podívat na španělskou morfologii. Vlastně jsme španělskou morfologii měli už v zimním semestru v Liberci, ale já budu mít ještě z toho zkoušku v červnu, tak jsem si říkala, že by to byla dobrá příprava, a měla bych na to ještě trochu jiný náhled. Na hodinu jsme se šly podívat i s Markét a Bárou. V rámci šetření, jsme šly opět na univerzitu pěšky. Trvalo nám to asi 35 minut docela rychlou chůzí. Byly jsme dost zvědavé, jak to bude vypadat. Španělé nás tak zajímavě okukovali, my jsme si sedly do druhé řady, protože zbylé už byly obsazené, a všimly jsme si, že tam s námi byli ještě 3 Američani. Hodina ze začátku vypadala pohodově. Pan Hermógeno říkal věci, které jsem si ještě pamatovala, tak jsem si připadala strašně chytrá. Pak už ale zacházel jinam, začal nám říkat, jak bude probíhat semestr, jaké práce budeme muset vypracovávat, začal zacházet do detailů, hodina začínala být dlouhá a já přestávala vnímat. Bylo to dlouhé a byly jsme z toho docela hotové. Tak ještě teda uvidíme. Nicméně už za dva týdny bychom měli odevzdat svoji první recenzi na nějaký článek. Má být max. na dvě stránky. Zajímavé.
Seznámila jsem se tam s jednou sympatickou Američankou Joanou, která uměla dost dobře španělsky. Trochu jsme se o tom bavily, a já trochu vyzvídala, jak to má s ubytováním. Říkala, že bydlí v rodině, a že je to super, že jí to vyhovuje :) ti další Američané na tom byli podobně.
Došla jsem si na hostel. Bylo mi trochu blbě. V Čechách jsem si totiž poslední měsíc docela zvykla jíst kvalitně, hlídala jsem si, abych nejedla pitomosti. Zatímco teď jsem tu skoro vůbec nejedla. A pokud jedla, tak to nebylo nic moc. Nějak to takhle bez bydlení nejde moc hlídat, zvlášť, když člověk lítá celé dny po městě. Zjistila jsem, že mi po cestě ze školy volalo jedno číslo - koukla jsem se do svého zápisníku a zjistila jsem, že to je to číslo, které mělo v inzerátu deset cifer, tak jsem tam psala odpověď mailem. Zavolala jsem zpět a domluvila si schůzku za 45 minut. Byt byl od hostelu 10 minut chůze, tak to bylo fajn. Poloha pěkná. Byt moderní, hezky vybavený. JENOMŽE! jakmile jsem vešla, tak jsem cítila ve vzduchu kouř. Nebo něco takového. Byt byl vážně super, i když cenově trochu možná výš. Bylo to 210e + asi 50e další výdaje + asi 10e internet. Naštěstí by mi ale za únor odečetl 30e, a příští měsíc bych se mohla přestěhovat do pokoje za 170e. Byt jsem si prohlídla, poznala jsem dva Španěly, co tam bydlí, a zeptala se na to kouření. Prý tam kouří holčina Španělka. Ve svém pokoji, i v obýváku. Pak jsem si všimla, že tam byl i popelník. Hmmm, to by mi vážně asi vadilo. Řekla jsem majiteli, že si to promyslím a ještě se ozvu. On mně ještě ukázal, jakým směrem tam jsou supermarkety, a pozval mě na kafe, ale odmítla jsem. Jedno jsem ráno měla, a nějak se mi s ním na kafe nechtělo.
Tento byt ve mně zanechal mnoho otazníků. Měla bych ho vzít? Zvládla bych ten kouř? Nejsem náhodou moc náročná, když ještě pořád nemám byt? Co mám vlastně teď dělat?
Tohle hledání bytů už mě vážně nebavilo, i když musím uznat, že to je nezaplatitelná zkušenost.
Rozhodla jsem se volat dál. Měla jsem další kontakt na majitelku bytu v stejné ulici. Ta mi ale do telefonu řekla, že v bytu bydlí dva pracující chlapi, a že chtěli taky někoho pracujícího. Hmm, to úplně nechápu, i když možná jo...? Ale tak co...
Na moji žádost jsem na fb skupině dostala další návrh bytu. Zavolala jsem teda majitelce a dohodly jsme sraz v 17 hodin.
Mezítím jsem obvolávala další lidi. Jedna paní mi nějak asi nerozuměla, pak se zeptala, odkud jsem, a když jsem řekla Republica Checa, tak mi to normálně položila!!
V dalším telefonátu mi ale jedna slečna řekla, že bohužel to dneska někdo vzal, ptala se odkud jsem, a když jsem to řekla, tak řekla, že to je hustý, a byla snad i naštvaná, že jsem tam nemohla bydlet :) to mě pobavilo :)
Mezitím mi došel mail od jednoho kluka, se kterým jsem si psala maily a moc rychle neodepisoval. Napsal mi, že pokoj je stále volný, jestli ho chci. Hned jsem mu napsala, že ho chci vidět, jen jsem neměla jeho číslo, tak jsem mu musela napsat mail a čekat na odpověď. Moc jsem tam chtěla kvůli poloze i ceně, ale odpověď stále nikde.
Mezitím jsem ještě dostala sms od Fabrice, němce, co mi nabízel ten pokoj bez okna. Psal mi, že dnes v16h přijde majitelka, ať se stavim. Napsala jsem mu teda, že to je drahý, že jsem s ní mluvila a nechtěla slevit. On mi napsal, ať jí teda ještě jednou zavolám. Nějak se mi to toho už ale nechtělo. Dostala jsem novou naději a nechtěla jsem brát pokoj bez okna, kde bych musela ještě dva týdny bydlet na gauči. Jestli mě vážně tam ta majitelka chce, třeba zavolá a zlevní.
Začala jsem být malinko nervózní, ale nakonec mi došel mail od toho kluka!! Napsala jsem teda, že se na byt stavím podívat za 15 minut. Věděla jsem cenu, tak jsem byla rozhodnutá, že pokud tam nebude nějaký velice zásadní nedostatek, tak to beru. Vůbec jsem nechápala, proč by ten byt byl ještě volný, když byl tak v centru a levný. No, pak jsem pochopila, že některým lidem může vadit, že byt byl ve čtvrtém patře a nemá výtah. Tady Španělé jezdí i do druhého patra výtahem. Se schody já problém teda ale nemám. Pokoj se mi jinak líbil, spolubydlící byl sympaťák a prý tam bydlí ještě jedna pracující slečna. Zdálo se mi to všechno ok, tak jsem mu to hned odsouhlasila, zaplatila zálohu, a dostala klíče :) Úplně mi spadl kámen ze srdce!!
Šla jsem to nadšeně říct holkám. Mezitím mi ještě volala ta paní s pokojem bez okna, že proč jí to nezvedám (volala mi dvakrát, když jsem byla v tom bytě), a proč jsem nepřišla, že mi to chtěla zlevnit. A že by mi ten pokoj pronajala za 200e (místo původních 230e) + další výdaje. Já jsem to tušila, že zlevní!! Fakt se tady vyplatí trochu smlouvat :) Já jsem ale řekla, že nechci. Nějak to nedokázala pochopit, tak jsem jí musela na rovinu říct, že už mám něco jiného. To už pochopila. Taky mi volal pán ze zakouřeného bytu, že má dalšího zájemce, já jsem zrušila schůzku v pět, a napsala majitelce pokoje u řeky, že už taky něco mám a nemám zájem. Holky mi pak pomohly přestěhovat hlavní věci do nového bytu, koupila jsem si povlečení, ale nechala jsem si ještě něco na hostelu, že tu ještě naposledy přespím, když to je zaplacené a povlečení se mi pere :)
Takže je to super!! Vyplatilo se počkat a nesnižovat tak moc své požadavky. Teď mám bydlení v centru, se Španěly, a velice levné. Bude to super! :)
Tím vlastně asi končí mé ubytovací dobrodružství... doufám :) dnes jsem ještě byla na jedné akci, ale o tom zase příště, protože tyto články začínají být neuvěřitelně dlouhé. Ale ony ty dny jsou neuvěřitelně dlouhé. Nechce se mi věřit, že to bylo dneska ráno, co jsem byla ve škole :D
Papa!! :)
Šly jsme se teda od 9h podívat na španělskou morfologii. Vlastně jsme španělskou morfologii měli už v zimním semestru v Liberci, ale já budu mít ještě z toho zkoušku v červnu, tak jsem si říkala, že by to byla dobrá příprava, a měla bych na to ještě trochu jiný náhled. Na hodinu jsme se šly podívat i s Markét a Bárou. V rámci šetření, jsme šly opět na univerzitu pěšky. Trvalo nám to asi 35 minut docela rychlou chůzí. Byly jsme dost zvědavé, jak to bude vypadat. Španělé nás tak zajímavě okukovali, my jsme si sedly do druhé řady, protože zbylé už byly obsazené, a všimly jsme si, že tam s námi byli ještě 3 Američani. Hodina ze začátku vypadala pohodově. Pan Hermógeno říkal věci, které jsem si ještě pamatovala, tak jsem si připadala strašně chytrá. Pak už ale zacházel jinam, začal nám říkat, jak bude probíhat semestr, jaké práce budeme muset vypracovávat, začal zacházet do detailů, hodina začínala být dlouhá a já přestávala vnímat. Bylo to dlouhé a byly jsme z toho docela hotové. Tak ještě teda uvidíme. Nicméně už za dva týdny bychom měli odevzdat svoji první recenzi na nějaký článek. Má být max. na dvě stránky. Zajímavé.
Seznámila jsem se tam s jednou sympatickou Američankou Joanou, která uměla dost dobře španělsky. Trochu jsme se o tom bavily, a já trochu vyzvídala, jak to má s ubytováním. Říkala, že bydlí v rodině, a že je to super, že jí to vyhovuje :) ti další Američané na tom byli podobně.
Došla jsem si na hostel. Bylo mi trochu blbě. V Čechách jsem si totiž poslední měsíc docela zvykla jíst kvalitně, hlídala jsem si, abych nejedla pitomosti. Zatímco teď jsem tu skoro vůbec nejedla. A pokud jedla, tak to nebylo nic moc. Nějak to takhle bez bydlení nejde moc hlídat, zvlášť, když člověk lítá celé dny po městě. Zjistila jsem, že mi po cestě ze školy volalo jedno číslo - koukla jsem se do svého zápisníku a zjistila jsem, že to je to číslo, které mělo v inzerátu deset cifer, tak jsem tam psala odpověď mailem. Zavolala jsem zpět a domluvila si schůzku za 45 minut. Byt byl od hostelu 10 minut chůze, tak to bylo fajn. Poloha pěkná. Byt moderní, hezky vybavený. JENOMŽE! jakmile jsem vešla, tak jsem cítila ve vzduchu kouř. Nebo něco takového. Byt byl vážně super, i když cenově trochu možná výš. Bylo to 210e + asi 50e další výdaje + asi 10e internet. Naštěstí by mi ale za únor odečetl 30e, a příští měsíc bych se mohla přestěhovat do pokoje za 170e. Byt jsem si prohlídla, poznala jsem dva Španěly, co tam bydlí, a zeptala se na to kouření. Prý tam kouří holčina Španělka. Ve svém pokoji, i v obýváku. Pak jsem si všimla, že tam byl i popelník. Hmmm, to by mi vážně asi vadilo. Řekla jsem majiteli, že si to promyslím a ještě se ozvu. On mně ještě ukázal, jakým směrem tam jsou supermarkety, a pozval mě na kafe, ale odmítla jsem. Jedno jsem ráno měla, a nějak se mi s ním na kafe nechtělo.
Tento byt ve mně zanechal mnoho otazníků. Měla bych ho vzít? Zvládla bych ten kouř? Nejsem náhodou moc náročná, když ještě pořád nemám byt? Co mám vlastně teď dělat?
Tohle hledání bytů už mě vážně nebavilo, i když musím uznat, že to je nezaplatitelná zkušenost.
Rozhodla jsem se volat dál. Měla jsem další kontakt na majitelku bytu v stejné ulici. Ta mi ale do telefonu řekla, že v bytu bydlí dva pracující chlapi, a že chtěli taky někoho pracujícího. Hmm, to úplně nechápu, i když možná jo...? Ale tak co...
Na moji žádost jsem na fb skupině dostala další návrh bytu. Zavolala jsem teda majitelce a dohodly jsme sraz v 17 hodin.
Mezítím jsem obvolávala další lidi. Jedna paní mi nějak asi nerozuměla, pak se zeptala, odkud jsem, a když jsem řekla Republica Checa, tak mi to normálně položila!!
V dalším telefonátu mi ale jedna slečna řekla, že bohužel to dneska někdo vzal, ptala se odkud jsem, a když jsem to řekla, tak řekla, že to je hustý, a byla snad i naštvaná, že jsem tam nemohla bydlet :) to mě pobavilo :)
Mezitím mi došel mail od jednoho kluka, se kterým jsem si psala maily a moc rychle neodepisoval. Napsal mi, že pokoj je stále volný, jestli ho chci. Hned jsem mu napsala, že ho chci vidět, jen jsem neměla jeho číslo, tak jsem mu musela napsat mail a čekat na odpověď. Moc jsem tam chtěla kvůli poloze i ceně, ale odpověď stále nikde.
Mezitím jsem ještě dostala sms od Fabrice, němce, co mi nabízel ten pokoj bez okna. Psal mi, že dnes v16h přijde majitelka, ať se stavim. Napsala jsem mu teda, že to je drahý, že jsem s ní mluvila a nechtěla slevit. On mi napsal, ať jí teda ještě jednou zavolám. Nějak se mi to toho už ale nechtělo. Dostala jsem novou naději a nechtěla jsem brát pokoj bez okna, kde bych musela ještě dva týdny bydlet na gauči. Jestli mě vážně tam ta majitelka chce, třeba zavolá a zlevní.
Začala jsem být malinko nervózní, ale nakonec mi došel mail od toho kluka!! Napsala jsem teda, že se na byt stavím podívat za 15 minut. Věděla jsem cenu, tak jsem byla rozhodnutá, že pokud tam nebude nějaký velice zásadní nedostatek, tak to beru. Vůbec jsem nechápala, proč by ten byt byl ještě volný, když byl tak v centru a levný. No, pak jsem pochopila, že některým lidem může vadit, že byt byl ve čtvrtém patře a nemá výtah. Tady Španělé jezdí i do druhého patra výtahem. Se schody já problém teda ale nemám. Pokoj se mi jinak líbil, spolubydlící byl sympaťák a prý tam bydlí ještě jedna pracující slečna. Zdálo se mi to všechno ok, tak jsem mu to hned odsouhlasila, zaplatila zálohu, a dostala klíče :) Úplně mi spadl kámen ze srdce!!
Šla jsem to nadšeně říct holkám. Mezitím mi ještě volala ta paní s pokojem bez okna, že proč jí to nezvedám (volala mi dvakrát, když jsem byla v tom bytě), a proč jsem nepřišla, že mi to chtěla zlevnit. A že by mi ten pokoj pronajala za 200e (místo původních 230e) + další výdaje. Já jsem to tušila, že zlevní!! Fakt se tady vyplatí trochu smlouvat :) Já jsem ale řekla, že nechci. Nějak to nedokázala pochopit, tak jsem jí musela na rovinu říct, že už mám něco jiného. To už pochopila. Taky mi volal pán ze zakouřeného bytu, že má dalšího zájemce, já jsem zrušila schůzku v pět, a napsala majitelce pokoje u řeky, že už taky něco mám a nemám zájem. Holky mi pak pomohly přestěhovat hlavní věci do nového bytu, koupila jsem si povlečení, ale nechala jsem si ještě něco na hostelu, že tu ještě naposledy přespím, když to je zaplacené a povlečení se mi pere :)
Takže je to super!! Vyplatilo se počkat a nesnižovat tak moc své požadavky. Teď mám bydlení v centru, se Španěly, a velice levné. Bude to super! :)
Tím vlastně asi končí mé ubytovací dobrodružství... doufám :) dnes jsem ještě byla na jedné akci, ale o tom zase příště, protože tyto články začínají být neuvěřitelně dlouhé. Ale ony ty dny jsou neuvěřitelně dlouhé. Nechce se mi věřit, že to bylo dneska ráno, co jsem byla ve škole :D
Papa!! :)
 |
| Ubytování v hostelu za 20e. Není to zas tak špatný, denně tam uklízí a je tam příjemně :) |
 |
| mé milované MANTECADOS !! :) |
Super! Čekání se vyplatilo...pro zajímavost, kolik si celkem navštívila bytů?
OdpovědětVymazat