Prší, prší...

...jen se leje...

ale od zítra se má prý už počasí lepši. A o víkendu má být krásně. Tak krásně, jak jen v Burgosu může být :)

Dneska jsem měla zajímavou zkušenost ve škole. Jeden z mých předmětů se jmenuje Español Lengua Extranjera - Španělština jako cizí jazyk.
Řekla bych, že mě vždy nebaví, hodně záleží na tématu, a jestli mu rozumím. Ale teď mě baví a hlavně je hodně zajímavý. Probíráme tam totiž různé aspekty jazyka, nebo jsme prakticky i teoreticky probírali, jak udělat poslechové cvičení, jaké chyby nedělat a tak.
Jak se tady najelo na nový učební plán, tak se hodně disktuje v hodinách. A nezdá se, že by to španělům bylo cizé. Dostali jsme článek, teda ehm, spíš okopírovanou část knihy - je to 60 stránek (vlastně jsem si to i musela vytisknout sama), a to jsme si měli doma za úkol přečíst, v úterý nám jakože dala ta učitelka testík, aby zjistila, jestli jsme to začali číst, protože pak se o tom mělo diskutovat.
No, já jsem to začala číst - před dvěmi týdny jsem přečetla 3-4 stránky. Škoda, že to téma, o kterém nám dala za úkol se rozepsat, se tam objevuje až od páté a šesté stránky :D ale nakonec jsem ze sebe něco vyplodila. Hodně stručně, ale dávalo to logiku a myslím si, že jsem tím nějak prošla. Byli lidé, co to číst ani nezačali.

Nicméně na dnešek jsme si už měli přečíst asi dvacet stránek, pak jsme to procházeli, bavili jsme se, jak to chápeme, jestli tomu vůbec rozumíme, a tak. A v takových situacích se rozbíhají velké diskuze. Ze začátku semestru jsem se do toho moc nezapojovala. Často jsem bývala duchem jinde, nepochopila jsem pointu, nebo se mi nechtělo diskutovat, protože celkově nejsem moc diskutovací člověk. Vím ale, že ta učitelka byla z nás taková trochu jednou rozladěná, že jsme mimo a nezapojujeme se, tak jsem se rozhodla, že se pokusím zapojit, jak to jen půjde. A díky tomu, že jsem si o volné hodině předtím ještě ten článek četla, tak jsem se zapojit mohla. Jenomže!! Španělé prostě vážně rádi diskutují, obšírně vysvětlují, proč oni mají pravdu, jsou hlasití, a proto, pro nás nerodilé mluvčí, co se v tom jazyce plácáme, je občas docela těžké se zapojit. Když jsem chtěla říct svůj názor, tak jsem vždycky musela asi tak 5 minut čekat, až všichni domluví, naskytne se ta vteřinová pauza, než někdo další začne mluvit, a pustit se do toho. Dneska se mi to povedlo asi dvakrát!! Úspěch. Vlastně mám ze sebe radost, protože to není jen tak. Nechápala jsem, jak to ti Španělé dělají, ale dneska jsem to trochu víc vypozorovala.

Pokud se totiž chcete dostat ke slovu, nejlépe hned, musíte někomu skočit do řeči. To znamená, že kdy někdo mluví, nebo dokončuje řeč, nebo je uprostřed své řeči, ale vy s ním nesouhlasíte, tak do toho začnete mluvit. Hlavní je, abyste byli hlasití a lidi vás poslouchali. Pokud nebudete, tak si vás nikdo nevšimne, a tamten člověk bude mluvit dál.
Toť moje výzva pro příště. Nehledat volnou skulinu, ale vlézt někomu do konverzace. Má výhoda je, že pro ně, když mluví nějaký cizinec, to je asi dost udivuje, tak v podstatě docela bedlivě poslouchaj, co se jim snaží ten člověk sdělit :)

Další věc, kterou jsem dnes vypozorovala je, že je asi naprosto jedno, že ten učitel, který nás učí, má mnohem vyšší vzdělání, než my. My se s ním prostě můžeme hádat. Vlastně abych vás k tomu lépe uvedla - tady se učitelům (minimálně většině) tyká. A oslovují se jménem. Takže mí učitelé jsou: María, Carmen, Pedro, a Jesús. Pěkné, že?
Mám jednu spolužačku, která není ve studentských letech. Nemám odhad na věk, ale mezi černými vlasy začíná mít už některé šedé. Velmi pravděpodobně je starší, než vyučující María, které může být tak 35-40let. Té se dneska něco extra v tom článku nelíbilo, nesouhlasila s vysvětlením, které nám dala María, tak se tam s ní začala hádat, že tohle a tamto. Neuvěřitelné. Normálně María jí to vždycky vysvětlila, a ona zas: "Ale..." asi třikrát to takhle zopakovali. Mezitím jsem se do toho vložila trochu i já, protože jsem jasně nesouhlasila, Markét, jedna Američanka, možná další, ale tahle ženská si prostě mlela svou... nepochopím...
A ještě abych dokreslila to jednání na univerzitě, tak musím dodat, že ke konci hodiny, jedna slečna se tak trochu zeptala, jestli může být upřímná, a řekla, že jí ten článek přijde trochu zastaralej a utopickej, že si myslí, že takhle to nefunguje... María to vzala dobře, sama ho přece nepsala... Navíc je pravda, že Merche, jako student svého rodného jazyka, to nemůže pochopit tak, jako student třech cizích jazyků. To teda María podle mě taky není. Já nevím, co si o tom článku myslet, jen jsem si prostě v tu chvíli představila, jaká by byla asi reakce českých profesorů na takový komentář...Co myslíte? :)

Dnešní diskuze mi ještě připomněla jednu hru, co v neděli jovenes hráli. Bylo to trochu komplexnější, ale v podstatě se tam pak řešilo, kdo je špatnej a kdo ne, jako v Městečku Palermo. Až na to, že když jsem se na tu hru přišla podívat, tak tam všichni přes sebe řvali, dobře, tak minimálně pět lidí tam přes sebe řvalo, a já jsem z toho moc nepobrala. Andrés mi řekl, že hrát tu hru je už docela vysoká úroveň ovládání španělštiny, když se člověk v tom zmatku a křiku musí obhájit a ještě obvinit ostatní. Je to výzva.

Takže můj momentální cíl? Umět se hádat se Španěly tak, aby nemluvili jen oni, ale abych byla já taky slyšel. Co myslíte? Zvládnu to? :D

fotky z nějaké události tady ve městě - zrovna jsme šly okolo...

svačinka :)