měsíc do konce semestru

Můj život poslední dobou byl takový... no, nevím, jak to říci. Rozhodně ne nudný, ale v podstatě docela líný. Příští týden nám končí semestr, a všem učitelům to došlo, tak nám naplánovali prezentace, a tak. Takže jsem tento týden dvakrát prezentovala, v úterý sama o zpracování jednoho filmu, a dnes s českýma holkama, o problémech Čechů s používáním členů. To bylo docela zajímavé, protože všichni byli zaujatí češtinou, ptali se nás na různé věci, a rozpoutaly jsme docela zajímavou diskuzi. Tak to nás potěšilo. Zbytek dne jsem ale právě strávila hodně líně. Potřebovala jsem si vyvážit tu tvrdou práci asi :D navíc venku pršelo a tak... Takže teď už nám zbývá jen na tyto dva předměty zpracovat písemné práce (přes 10 stránek), + na literaturu dvě takové práce z dvou knížek, které bych měla začít číst. Dál pak budeme mít ještě písemné testy. To nás čeká 10.,12., a 14.6. Ani ne za měsíc. Pak už máme hotovo.

Španělský kurz nám už skončil, test i ústní zkoušku jsem zvládla úspěšně, mám i celkem dobrý konečný výsledek, i když vždycky to jde lépe :) Ale vážně to dopadlo dobře, obzvlášť, když si uvědomím obtížnost toho testu a fakt, že nám tam ten učitel dal cvičení z vyšší úrovně!! to fakt nepochopím. Když už bych se tady měla rozčilovat o nějakém školském systému, tak bych taky musela zmínit zajímavý hovor s naším koordinátorem, kde on nedokázal pochopit, že náš erasmus nám je vlastně skoro "k ničemu". Za šestikreditový předmět, který tu uděláme, nám v Čechách uznají možná 2 kredity, a vlastně ani nevíme, jestli se to vůbec stane. V podstatě nám erasmus komplikuje život, protože pak kvůli tomu musíme prodlužovat studium, ale pro nás má zas ještě speciální význam. Líbí se mi, že ale pro všechny ostatní státy to mají prostě vymyšlené. Francouzi tu třeba sice musí splnit asi 5 nebo 6 předmětů, což je hodně, ale zas jim tam celý semestr uznají, a můžou v klidu pokračovat dál. A prostě tak. To mě donutilo přemýšlet nad tím naším systémem. Je s tím něco špatně? Je to ČR, nebo to je jen naše univerzita? Na druhou stranu jsem strašně moc vděčná naší španělské katedře, že nám tu ty místa zařídila, a že tu můžeme být. Jak říkám, pro nás to má obrovský jazykový přínos. Já to na sobě vnímám hodně :)

No, ale kromě školy a flákání se, taky chodím ven s kamarády z církve. Dělám si z nich vždycky srandu, že než se rozhodnou, kam se půjde, tak uběhne celý večer, ale snažím se na to zvyknout :)
Ale ven taky nechodíme každý den, ale tak 1-3x do týdne, ale teď se často scházím s Johannou. Určitě jsem se tu o ní už zmiňovala. Je to jedna američanka, co jsem tu poznala, máme spolu některé předměty společné, a hodně si rozumíme. Takže se několikrát do týdne scházíme u mě, a koukáme na Přátelé ve španělštině. Už to je taková tradice. Baví nás to :)

V sobotu jsem se zúčastnila jednoho flashmobu, kde jsem tancovala, tak se těším na video. Určitě ho tu pak zveřejním :)

Jinak můj spolubydlící tu pořád není. Objevil se tu minulý týden strašně krátce, kdy jsem z něj dostala informaci, že v Madridu už skončil, ale tentokrát pracuje pro změnu v Bilbau. Tak si užívám volný byt, a hledám tu práci :)

A tak teda už končím, ale doufám, že se příště ozvu po kratší prodlevě. Nějak jsem si odvykla sem pravidelně psát, a samotné mi to je líto. Možná to je tím, že už tu ten život beru tak automaticky, a nepřijde mi tak zajímavé všechno psát.
Tak zas příště!! :)