fiesta de despedida

Středa byl jeden z mých nejlepších dnů tady ve Španělsku. Vážně jsem si ho naprosto užila :) To teda dokazuje, že když je člověk obklopen těmi nejlepšími lidmi, tak i to nejhnusnější počasí mu je vlastně skoro jedno :)

Lilo od ráno do skoro večera. A hodně. Teplota okolo 10°C. Važte si těch veder v ČR, já bych je brala ;)

V 10h jsem s Claire a s Johannou měla sraz na Plaza Mayor. Šly jsme si dát snídani do nějaké kavárny, nebo panadería, a tím jsem si odškrtla další položku ze seznam věcí, které chci udělat před odjezdem. Večer předtím, když jsme s Johannou jako obvykle koukaly na Friends ve španělštině, zkusily jsme trochu hledat nějaké tipy, kam na tu snídani zajít. Našly jsme jednu kavárnu na Plaza de Catedral, takže naproti katedrále s výhledem na ní. Zdálo se nám to fajn, tak jsme se rozhodly, že pokud na nic lepšího nenarazíme, tak jdeme tam :)
Jak tak šíleně lilo, tak nám bylo jasný, kam jdeme. Navíc jsme už měly hlad, protože to je strašně zažitej zvyk, jít se hned najíst po probuzení :D Já už jsem měla v balerínách v té chvíli louži. Snídaňové menu ve Viva la Pepa, takové milé světlé kavárně, bylo buď za 2,10e - teplé pití (kafe, čaj, kakao,...) + pečivo (toast, croissant, palmera,...), nebo za 3,50e - předchozí menu + džus. Já jsem se sice těšila na džus, ale nakonec se mi za něj nechtělo platit, tak jsem si dala kávu, a všechny jsme si daly croissant. Trochu nás překvapilo, když nám ho donesly jaksi opečený a rozříznutý, to jsem nečekala, ale na chuti mu to vůbec neubralo. Konečně croissant, který nechutnal tolik španělsky, ale víc francouzsky!! :)
Co mi přišlo asi na tom nejlepší, byl prostě ten klid na snídani. Nevím, jak to máte vy, ale já třeba ani snídani nejím tak rychle, ale ani si ji nějak extra nevychutnávám. Vždycky jsem strašně rozptýlená čtením něčeho, koukáním na nějaké video, často mám zaplý notebook, a i když si dělám dobré snídaně, a mám je ráda, tak je často plně nevnímám. Takže snídat hodinu, a pak si ještě v klidu povídat, bylo prostě krásný. Zkuste si to někdy, zajděte se nasnídat do kavárny s vašimi blízkými, a uvidíte, jak si to užijete. Pro mě snad i lepší, než jít na oběd do restaurace :)

Po snídani, jsme se za stále strašného slejváku rozešly, já si šla koupit španělskou vlajku, kterou mi prodali špatnou, protože mi ukázali jednu, a pak mi ji dali zabalenou, a je naní nápis PODEMOS!, takže vyloženě fotbalová vlajka, to ale nechci (nakonec jsem se tam druhý den vrátila a vyměnili mi ji! :) ). Ještě jsem potřebovala koupit nějaké ingredience na večerní jídlo, a šla domů uklidit, a připravit byt na večer.

Po obědě se ke mně přidala Johanna a od té chvíle se má kuchyň pomalu, ale jistě začala stávat pohromou :D Přišla i Barča, která mi ještě dokoupila ubrousky a krupici, tak jsme můj byt přizpůsobily pro party. Dala jsem pryč radši jeden koberec, kvůli tomu dešti, přinesl se gauč z vedlejší místnosti, přesunuly jsme stůl, nanosily židle, daly přič zbytečné věci, a tak. Tyjo, ten obývák se naprosto proměnil :)

V kuchyni se peklo, vařilo, připravovalo, byla to docela šílenost, hlavně, když pak ještě začali chodit lidi. Já jsem pekla české buchty a bramborové knedlíky plněné uzeným. Knedlíky jsem nechala na poslední chvíli, protože jsem je chtěla mít teplé, takže jsem je pak ještě docela dlouho na várky vařila po tom, co začali přicházet hosté. Událost jsem dala na osmou, protože jsem věděla, že typičtí Španělé dorazí později, a měla jsem pravdu, dorazili pozdějc. Ale bylo to dobře.

Večer proběhl skvěle. Na začátku jsem navrhla, aby každý zástupce z každé země představil jídlo, co připravil, tak jsme každý o tom něco řekli, a bylo to fajn, aspoň měl každý ponětí o tom, co tam na stole je. Pak se jedno, povídalo se, bavilo se, a byl to skvělý čas. Já jsem si to naprosto užila. Španělé, obzvlášť někteří mi to jídlo pořád chválili a chodili si přidávat. Jen teda na začátku mi řekli, že jim to připomíná krokety, a že by se to dalo vylepšit sýrem, a osmažit na pánvi. Tak jsem jim vysvětlila, že tím by to ztratilo na českosti a bylo by to skoro španělské jídlo. Ale chutnalo jim to, tímhle si asi chtěli jen rejpnout, nebo se to snažili někam zařadit. Všichni jsme se neuvěřitelně nacpali. Já jsem málem ani neochutnala všechno jídlo včetně těch mých buchet, protože jsem prostě nemohla.
V jednu chvíli jsem ale byla mírně vyděšená, a to ve chvíli, kdy zazvonil zvonek, a když jsem se zeptala, kdo to je, tak slyším: "Policía." Tak jsem otevřela, ztuhla, a šla to říct zbytku. Všichni tak nějak zklidli, já uvažovala, co řeknu, a Andrés do toho prohlásil, že až dorazej, tak mám zařvat "sorpresa!" (překvapení). Myslela jsem, že ho praštím. Naštěstí teda ještě, než dorazili, tak mi někdo řekl, že to není policie, že si jen ze mě Caleb a Petr vystřelili. Tak to jsem je taky chtěla praštit, ale fakt se jim to povedlo :D ani jsem totiž neměla ponětí o čase, tak jsem nevěděla, že bylo relativně brzo. A zdi tu jsou tak hubený, a sousedi starý, že bych se asi nedivila, kdyby zavolali policii, i když mi to přišlo trochu sprostý bez toho, aby nám třeba řekli, ať se zklidníme. A ne, že bychom vyváděli. Ono jen stačí, když 8 Španělů přes sebe nahlas mluví, a to už je docela ruch.

Hosti mě opustili asi v 1 ráno, a já jsem padla. Celý den na nohou mě pěkně unavil, ale měla jsem krásnej pocit, že to byla nejlepší oslava, kterou jsem kdy zažila. Navíc jsem ještě dostala takové ručně vyrobené přání (?), kde mi každý napsal nějaký strašně milý vzkaz.
Tihle lidé mi budou chybět :)

poznávačka: najděte na fotce mě, jednoho američana, a jednoho čecha :) Tak schválně!! ;)