BURGOS: Fiesta de los Curpillos

Minulý pátek, 7.6.2013, jsme tu měli další svátek. Tentokrát se to jmenovalo Fiesta de Curpillos, a pokud jsem to pochopila, tak to je taky speciálně místní akce. Vysvětleno nám to bylo tak, že se nám ukážou Gigantillos, což jsou místní takoví maskoti :) Určitě je k tomu nějaká legenda. Dál taky v obrovském parku u univerzity měly být grily, typické místní tance jotas (chotas) a kupa lidí. I když jsem se potřebovala docela hodně učit, nechtěla jsem si to nechat ujít, tak jsme si s Claire na internetu přečetly program, a rozhodly se jít podívat na procesí, a pak do toho parku.

Procesí bylo v části města Las Huelgas, které je v takové starší části města, blízko univerzity. Vypadá to tam jako takové malé staré městečko, cesta je tam totiž z kočičích hlav, jsou tam nízké baráčky, a pár barů. Tak klášter Las Huelgas, podle kterého se jmenuje ta část. Stouply jsme si s Claire na kraj chodníku, abychom dobře viděly a mohly fotit, celou dobu jsme byly spokojené se svým místem, až do té doby, co to začalo, a nějací rodiče s dětma se tam naplácli před nás a vůbec jim to nevadilo. Ok, chápu, že děti prostě jsou malí, ale my jsme si tam hlídaly místo od začátku, a řeklo se, že na silnici mimo chodník se nemůže. Jo, to ty Španěly nebralo. Navíc oni všichni to procesí ještě uviděj tisíckrát v životě, za to my ani nevíme, jestli se sem vůbec ještě někdy podíváme... (já teda doufám, že jo). No, ale což. Tak jsem tam mezi těmi lidmi snažila vyfotit nějaké fotky, pak začalo docela pršet, tak jsme všichni vytáhli deštníky - teda ti, kdo měli... díky, Claire... :D a nakonec to skončilo, tak jsme šly za davem, do parku Parral. A tam teprve všechna ta šílenost začala.

Fiesta de Curpillos je vlastně taková nahlášená opíječka v Parralu. Potkávali jsme totiž tisíce lidí s obrovskýma lahvema, třeba 5l, s calimocho (cola+víno), myslím. S Claire jsme se šly podívat na ty jotas, ty tance, protože jsem se na to chtěla už delší dobu podívat. Po nějaké době jsme usoudily, že by to mohlo stačit, a začaly jsme se proplétat davem. Jo, to je šílenost. Po pěti minutách v té kupě lidí jsem si myslela, že umřu. Navíc jsem si ani žádný uzený jídlo kupovat nechtělo, ten smrad z toho mi stačil, abych neměla hlad. Šly jsme teda k fontáně vedle parku, kde jsem já měla sraz se španělama. Tentokrát to bylo ale horší, než jindy, protože sice dvě holky přišly včas, ale všichni ostatní tak minimálně o hodinu později, nebo co. Jo, byl samozřejmě problém zaparkovat, ale to bylo jasné od začátku, ne? Já už jsem toho měla dost, do toho parku jsem se vracet nechtěla, ale chtěla jsem ty lidi pozdravit, tak jsem tam s holkama chvíli čekala, mezitím se spusil déšť, tak jsme se tři schovávaly pod jedním deštníkem, potom kroupy, tak to bylo fakt hezký... Viděly jsme, jak se půlka parku přemístila pod jedno kryté parkoviště. A to tak, že když jsme tam pak došly, tak jsme se tam už ani nevešly!! No, naštěstí pak už teda pršet přestalo, a já jsem se vydala domů, abych se mohla učit.

Tahle fiesta mě opravdu nijak nezaujala. Navíc mě i Paola varovala, že každý rok prší :D Možná, kdyby bylo fakt hezky a s kamarády bychom si tam někde sedli na trávu, dali si piknik, a já bych se nemusela učit, tak by to bylo fajn. Ale ani si nejsem jistá, jestli by to v tom množství lidu šlo. Prostě se tam sešel celý Burgos. Ale zažila jsem to, to je důležité :)

Tak a kupa fotek :)