Španělé jsou občas tak vtipně zvláštní. Nebo minimálně teda ti, které jsem tady poznala :)
O co jde? No, všimla jsem si, že všeobecně, Španělé nejsou tak "ujetí" na sladké. Nebo jak bych to řekla... Vlastně záleží. Na pečené sladké. Vtipkovaly jsme tu s Johannou, že bychom si tu mohly založit spolu něco na typ cukrárny a prodávat tam cupcakes, brownies, muffiny, a tak. Obávám se ale, že bychom moc nepořídily. Španělé sice neuvěřitelně moc nakupují v obchodech s chucherías (čti: čučerías), které jsou na každém rohu, a v kterých můžete najít všechny možné gumové i negumové bonbony, lízátka, ale také oříšky a tak... a taky si myslím, že docela rádi chodí do panaderías - pekáren, kde utratí mailant za jakékoliv pečivo, jinak si ale docela hlídají linii (většina lidí tu je fakt hubených, mi přijde), a asi na tolik sladkého nejsou zvyklí.
Už dřív jsem si všimla, že se tady tolik nepeče. Jeden možný důvod by mohl být klima, i když to by na Burgos nesedělo, tak to je asi kultura.
Nicméně, dnes jsme měli zase v té církvi, kam chodím, jako každou první neděli v měsíci, společný oběd. Pokaždé se mě kamarádi ptají, co připravím, jakou specialitu jim donesu. Tak jsem přemýšlela, chtěla jsem udělat buchty, ale nakonec jsem měla problém sehnat kvasnice, tak jsem se to na poslední chvíli rozhodla změnit, a upekla jsem medovník :) Můj první v životě! :)
Byl to docela zážitek, podle receptu se totiž těsto mělo zpracovat ručně, vyválet, a dát péct. Moje těsto bylo ale ve stavu velmi tekutém, tak jsem pak přidávala ještě trochu mouku, až už to bylo trochu tužší, ale nic na válení, nakapala jsem to do formy, dala péct, pak to vtipně krájela napůl, abych měla 4 vrstvy, pak jsem si uvědomila, že na krém nemám puding, tak jsem na internetu hledala recepty (španělské, protože české neexistují), jak připravit puding, aneb jejich natillas (čti: natíjas), nakonec to bylo celkem jednoduché, a výborné!! Budu to možná dělat častěji. Johanna mi celou dobu asistovala a pekla její borůvkový koláč s drobenkou, který byl výborný, a šly jsme spát asi ve tři ráno. No, hmmm, začaly jsme péct v jedenáct hodin večer :D Byla tu totiž ještě Paola (z Ekvádoru), a Emily (z Anglie), tak jsme měly takový milý holčičí mezinárodní večer, který jsme si moc užily.
No, ale abych se dostala k tématu, o kterým jsem chtěla psát! :)
Dnes po společném jídle, které je formou švédských stolů, jak to děláme i u nás v ČR, jsme zašly pro ty naše zákusky, nakrájely je na kousky, a šly jsme je nabízet stůl od stolu, kde seděli lidé. Ten můj šel hodně na odbyt, a strašně moc lidí mi říkalo, jak je výborný. Mně taky chutnal ;) Ale co mi právě přišlo nejvtipnější, bylo to, že já jsem ten medovník nakrájela na takové malé čtvercové kousky, aby to vyšlo na co nejvíc lidí, a oni si to ještě chtěli půlit. Měla jsem pocit, že menší kousek už si vzít nemohli! :D To mě fakt baví :D Ale to je právě vždycky, když jim něco donesu. A není to tím, že by se toho báli. Ale po tom obědě, si prostě dají takhle jeden, maximálně dva, nebo radši půl zákusku, a pak říkají jak jsou přecpaní :D Já jsem si u toho půlení vzpomněla na naše takové, říkáme tomu, sborové dny, když je míváme. To si totiž každý dá několik velkých zákusků, a pak si ještě přidá. Vzpomínám, jak jsem vždycky taky pěkně nacpaná, ale tomu se prostě nedá odolat :D i Johanna říkala, že u nich v USA to jde taky mnohem víc na odbyt. Tak jsme se tady tomu španělskému stylu půlení a "upejpání" smály. Ale je to zase takové pěkné. Díky tomu nabízení jsem zas poznala víc lidí, a vysloužila jsem si nějaký jejich zákusek - z toho jeden koláč/dort, který chutnal jako marcipán! mmmm... :) Byl to moc fajn den, a teď se zase vrhám do učení :) Připadám si mírně, jako před maturitou :D
O co jde? No, všimla jsem si, že všeobecně, Španělé nejsou tak "ujetí" na sladké. Nebo jak bych to řekla... Vlastně záleží. Na pečené sladké. Vtipkovaly jsme tu s Johannou, že bychom si tu mohly založit spolu něco na typ cukrárny a prodávat tam cupcakes, brownies, muffiny, a tak. Obávám se ale, že bychom moc nepořídily. Španělé sice neuvěřitelně moc nakupují v obchodech s chucherías (čti: čučerías), které jsou na každém rohu, a v kterých můžete najít všechny možné gumové i negumové bonbony, lízátka, ale také oříšky a tak... a taky si myslím, že docela rádi chodí do panaderías - pekáren, kde utratí mailant za jakékoliv pečivo, jinak si ale docela hlídají linii (většina lidí tu je fakt hubených, mi přijde), a asi na tolik sladkého nejsou zvyklí.
Už dřív jsem si všimla, že se tady tolik nepeče. Jeden možný důvod by mohl být klima, i když to by na Burgos nesedělo, tak to je asi kultura.
Nicméně, dnes jsme měli zase v té církvi, kam chodím, jako každou první neděli v měsíci, společný oběd. Pokaždé se mě kamarádi ptají, co připravím, jakou specialitu jim donesu. Tak jsem přemýšlela, chtěla jsem udělat buchty, ale nakonec jsem měla problém sehnat kvasnice, tak jsem se to na poslední chvíli rozhodla změnit, a upekla jsem medovník :) Můj první v životě! :)
Byl to docela zážitek, podle receptu se totiž těsto mělo zpracovat ručně, vyválet, a dát péct. Moje těsto bylo ale ve stavu velmi tekutém, tak jsem pak přidávala ještě trochu mouku, až už to bylo trochu tužší, ale nic na válení, nakapala jsem to do formy, dala péct, pak to vtipně krájela napůl, abych měla 4 vrstvy, pak jsem si uvědomila, že na krém nemám puding, tak jsem na internetu hledala recepty (španělské, protože české neexistují), jak připravit puding, aneb jejich natillas (čti: natíjas), nakonec to bylo celkem jednoduché, a výborné!! Budu to možná dělat častěji. Johanna mi celou dobu asistovala a pekla její borůvkový koláč s drobenkou, který byl výborný, a šly jsme spát asi ve tři ráno. No, hmmm, začaly jsme péct v jedenáct hodin večer :D Byla tu totiž ještě Paola (z Ekvádoru), a Emily (z Anglie), tak jsme měly takový milý holčičí mezinárodní večer, který jsme si moc užily.
No, ale abych se dostala k tématu, o kterým jsem chtěla psát! :)
Dnes po společném jídle, které je formou švédských stolů, jak to děláme i u nás v ČR, jsme zašly pro ty naše zákusky, nakrájely je na kousky, a šly jsme je nabízet stůl od stolu, kde seděli lidé. Ten můj šel hodně na odbyt, a strašně moc lidí mi říkalo, jak je výborný. Mně taky chutnal ;) Ale co mi právě přišlo nejvtipnější, bylo to, že já jsem ten medovník nakrájela na takové malé čtvercové kousky, aby to vyšlo na co nejvíc lidí, a oni si to ještě chtěli půlit. Měla jsem pocit, že menší kousek už si vzít nemohli! :D To mě fakt baví :D Ale to je právě vždycky, když jim něco donesu. A není to tím, že by se toho báli. Ale po tom obědě, si prostě dají takhle jeden, maximálně dva, nebo radši půl zákusku, a pak říkají jak jsou přecpaní :D Já jsem si u toho půlení vzpomněla na naše takové, říkáme tomu, sborové dny, když je míváme. To si totiž každý dá několik velkých zákusků, a pak si ještě přidá. Vzpomínám, jak jsem vždycky taky pěkně nacpaná, ale tomu se prostě nedá odolat :D i Johanna říkala, že u nich v USA to jde taky mnohem víc na odbyt. Tak jsme se tady tomu španělskému stylu půlení a "upejpání" smály. Ale je to zase takové pěkné. Díky tomu nabízení jsem zas poznala víc lidí, a vysloužila jsem si nějaký jejich zákusek - z toho jeden koláč/dort, který chutnal jako marcipán! mmmm... :) Byl to moc fajn den, a teď se zase vrhám do učení :) Připadám si mírně, jako před maturitou :D
není to poznat, ale jsou tam čtyři vrstvy :) jedna je mírně ztracená ;) |
Johanna (USA) |
Emily (UK), Paola (Ekvádor) |
ještě jedna fotka řezu :) |
Tak to musela být mňamka, ta buchta v řezu je tak skutečná, že bych si hned odebrala. MOc se mi líbí to vaše multikulti pečení. Teď si aspoň uvařím kafe a budu ujídat tvůj medovník aspoň očima. A ať odsýpá učení:-)
OdpovědětVymazatTo vypadá vážně skvělě, nemáš někde napsaný recept?:)
OdpovědětVymazat