takové všední dny...?

Dnešní článek bude série mých příhod, dnů, a povedeného týdne, prostě tak nějak, co se tu poslední dobou děje mimo extra akce...

jak jsem se učila, učila a učila.... pffff
Takhle nějak jsem se cítila celý týden před zkouškama. Učit se, učit se, až jsem víc nemohla, ale stejně jsem nestíhala a do hlavy mi to nelezlo. A znáte to? Vždycky když jdu na zkoušku, tak vím, že mi chybí ten jeden den učení. Jeden den navíc, a uměla bych to dobře!! Jen ten jeden den... jenomže kdyby ta zkouška byla o den později, bylo by to asi stejné, protože bych začala později. Nevím, jak to dělám. Leda teda se těsně před zkouškou dozvědět, že je až další den, ale já jsem stejně většinou už na takové hranici mé schopnosti se učit, pak už mi hrabe a víc se učit nemůžu...

jak jsem zapomněla doma klíče. nééééé
Ano, den před první zkouškou, v neděli (9.6.2013), jsem naprosto v pohodě, i když vlastně trochu narychlo (to je ten problém) vyrazila z bytu, a jakmile jsem za sebou zabouchla dveře, tak mi najednou bliklo v hlavě. KLÍČE!!!! Můj spolubydlící se tu už přes měsíc neukázal, ale věděla jsme, že klíče má nějaká jeho kamarádka. Psala jsem mu, a nakonec mě zkontaktoval se svojí sestrou, která je majitelka bytu, a tak jsem měla sraz s jejím přítelem či manželem, ten byl sympatický a otevřel mi, a ujišťoval mě, že to je v pohodě, že si stejně potřebovali už nějakou dobu vyzvednout poštu - a to je pravda, protože už toho ve schránce byla kupa.

jak jsem zaspala
To se mi pro změnu podařilo ve středu. V den druhé zkoušky. Pěkné, ne? V úterý jsem šla spát celkem brzo, těsně po půlnoci, protože jsem už víc nemohla, a řekla jsem si, že vstanu v 6:30, a doučím se to všechno na zkoušku. v 9h jsme měly sraz s holkama češkama asi 10minut od mého bytu, abychom šly v klidu do školy, zkouška byla v 11h, takže jsme měly celkem dobrou rezervu. No, tak jsem si večer nařídila budík, šla spát, padla jsem, protože jsem si tu zvykla spát dost, a poslední dny jsem spala opravdu málo. No, jenomže co se nestalo? Probudila jsem se v 8:45. Kouknu na mobil, kolik je hodin, a v tu chvíli jsem vyskočila z postele, nemohla jsem věřit vlastním očím, tak jsem začala pobíhat po bytě, rychle jsem se oblíkla, hodila do sebe něco k jídlu, volala holkám, že sraz musíme o 10minut posunout, odeslala ještě učitelce závěrečnou práci, a 9h jsem úspěšně vyběhla z bytu. Učit jsem se teda už ráno nestihla, něco jsme ale zopakovaly po cestě do školy, a nakonec ani ten test nebyl nejhorší :) no, ještě uvidíme :)

Jinak odpoledne jsme si daly, s Claire (Francie) a Johannou (USA), volno, šly jsme ven, chvíly jsme se jen opalovaly, pak jsme se procházely centrem, a pak jsme si šly sednout na zahrádku do Copas rotas a daly jsme si tinto de verano... :)

jak jsem hodila dopis bez známky
klepete si na čelo? já jo... nevím, jak se mi to mohlo podařit. Tentokrát opět před zkouškou - v pátek, a bylo to skoro stejný, jako ta příhoda s klíčema. Jakmile jsem ten dopis do schránky hodila, tak jsem si uvědomila, že byl bez známky. A to jsem si ještě říkala, že mi tu pár známek zbývá, že je musím dopotřebovat. A aby toho nebylo málo, neměla jsem tam ani zpáteční adresu. Hezké, ne? Nevěděla jsem, co tady ve Španělsku s takovými dopisy dělají, tak jsem odpoledne šla na poštu, a ptala jsem se. Paní nevěděla, tak mě poslala na poštovní středisko v Burgosu. Tam jsme první s Claire hledaly vchod, pak zjistily, že otevírací doba už je dávno pryč, ale že dveře nejsou zamknuté. Mezitím ale přijelo žluté poštovní auto, a paní se nás ptala, co potřebujeme. Tak jsem jí vysvětlila situaci, a říkala, že neví, že ty dopisy ze schránek přímo sváží do Valladolidu. Hmm, pěkné. Mezitím ale přišel další pán od pošty, tak se ptala jeho, a ten konečně věděl, co se děje s dopisy bez známky. Prý je pošlou tak jako tak, a budou po adresátovi požadovat dvakrát tu sumu za známku. Tak aspoň, že dojde, jen musím adresáta upozornit, a omluvit se :D Doufám, že to dorazí dřív, než já :D

jak jsme se opalovaly
A jinak přišlo krásné počasí. Takže jsme sobotní odpoledne s Markét a Claire strávily u řeky na dekách, kde jsme si užívaly sluníčka, zvuk řeky, a nadávaly na peluza, takovej bílej hnus, co tu padá ze stromů :D Zůstal mi na dece, musela jsem ji doma vysát a hodit do pračky. Chytily jsme trochu barvu... teda není to nic moc, ale jsem o odstínek tmavší :) aspoň něco :) Jinak úžasné letní pití je tinto de verano. To je teď můj favorit :)

 to nesněží, to je ta peluza!!!!! lítala tam a padala celý odpoledne...

jak jsme si užili krásný nedělní den
Včera, v neděli, jsem byla pozvaná s Carol (Brazílie) k rodině, ve které bydlí Johanna. Její hostitelská rodina je z Kolumbie, tak jsem se těšila na kolumbijské jídlo. No, najedli jsme se pořádně. Docela jsem si odvykla jíst velká jídla, a zapomněla jsem na to, jak mě vždycky předtím Španělé vykrmovali jejich obrovskými plnými talíři. Já radši jím míň a častěji. Měli jsme výbornou polévku, a pak rýži s yuca (juka), avokádem, nějak speciálně upravovaným banánem, kuřetem, kukuřicí a nějakou omáčkou :) Zmrzlinu jsme si dali až později, tu bych už do sebe nenacpala. Ale bylo to moc milé.
Pak jsme se vydaly na sraz se Španěly, byl krásný slunečný a hodně teplý den, rozdávali jsme Objetí zdarma, bylo to moc milé a já jsem si to poprvé užila, konečně jsem se v tom našla, předtím jsem se toho bála a styděla. Po skončení jsme zašly na zmrzku, já jsem si nedala, protože jsem byla furt nacpaná, pak jsme jen tak seděli, povídali si, pozorovali lidi a tak... Já jsem si fakt skvěle popovídala s dost lidma, se kterýma jsem předtím neměla možnost... (nechci odjíždět!! bude se mi stýskat!!!). Je to smutný, člověk má prostě skvělý vztahy, a pak odjede... ale ono to zůstane, my se ještě uvidíme. Řekla jsem, že určitě ještě přijedu :) Nakonec jsme ještě zašly na zahrádku jednoho podniku, tam jsme si dali pivo, já tinto de verano, a seděli tam skoro až do půlnoci. V krátkých rukávech!!! Zázrak! :) Užila jsem si to, byl to opravdu krásný den. Jeden z mých nejlepších tady :)
(foťák jsem ten den neměla, fotky jsou od Johanny)

Ještě jsem si vzpomněla, že jsem chtěla napsat takové zamyšlení nad těmi událostmi. Nevím, jak to máte vy, ale když mně se dějou takovéhle ne úplně dobré příhody, kdy jich je víc v kratší době, říkám si PROČ??? Jaký to má význam, má mě to v něčem poučit? Tentokrát jsem na nic nepřicházela, až nakonec mě napadlo, že možná ten smysl tentokrát byl v tom Zamyslet se, že to co se mi děje, vlastně není ani tak špatné. Jsou to jen malé příhody. Na světě se dějí mnohem horší věci, a já vlastně můžu být spíš vděčná, že tyto věci, které se mi dějí, jsou prkotiny... Tak si myslím, že je dobře, že jsem takový týden měla. Teď budu mít zase třeba (snad) chvíli klid. Budu si vážit, když se mi věci budou dařit, klíče si nezapomenu, nezaspím, nebo se budu moci vyspat, a nezapomenu nalepit známku na pohled. Přece jenom stále je můj život super, a jsem ráda, za to jaký je. A i když se mi přihodí něco vážnější, než tyto věci, budu se z toho moci sebrat, a pokračovat dál... :)