PENNSYLVANIA: riding on the back of the truck and s'mores

Pondělí vypadalo spíš jako takový odpočinkový den. A on vlastně byl. Jo měla praxi, tak jsem zůstala doma s tím, že dopíšu článek na blog, a půjdu se projít. No, projít jsem se nestihla, protože mi ten článek, a fotky, zabraly dost času, a nakonec jsem ještě krátce skypovala s rodiči.
Dokonce jsem se vlastně ani nevzbudila v 7h ráno, jako předchozí dny, ale spala jsem do půl devátý, kdy mi zvonil budík.

Monday seemed like a resting day. Well, it was. Jo had the teaching practice so I stayed at home to finish my blog post and go for a walk. I didn’t manage to go for a walk because writing the post and editing the pictures took me a while but I didn’t mind because I got to skype with my parents for a while. Oh, and I might be getting used to the time change because I didn’t wake up at 7 am as the previous days but I slept till half past eight when my alarm rang.

Jak se vrátila Jo ze školy, tak jsme vzaly kola, a vydaly jsme se na vyjížďku s cílem vidět místní takový speciální most, který vypadá tak, že je na něm jakoby stodola. No, podívejte se na fotku, je to zajímavý. Přidal se k nám Jo brácha Harry. Naše kola byly docela vtipný. To, co si vzala Jo, mělo jednu brzdu nefunkční, a tu druhou skoro nefunkční. A to moje bylo takový jakoby strašně dobrý silniční, ale později jsme zjistily, že moc nefungujou přehazovačky, ale já si myslím, že to bylo na nejjednodušším, ale kopec s tím teda vyjet skoro vůbec nešel. Tak teda nevím. Vydaly jsme se asi v 16h. Šlo to pomalu, ale k mostu jsme dorazili, vyfotili si ho, chudák Harry měl malé kolo, a moc nás nestíhal, a pak jsme museli vyjít jeden dlouhý kopec, a potkali jsme Jo dalšího bráchu Chrise, který byl prý poslán nás zkontrolovat. Věděli jsme, že mamka Jo chtěla udělat rodinné fotky, tak jsme se rozhodly, že se teda vrátíme - že se svezeme, protože ty kola byly fakt divný, a asi bychom to do západu slunce nestihly. Jenomže nastal trochu problém, jak to udělat, protože on přijel s takovým tím nákladním autem, co má vepředu jen dvě místa, a pak jakoby vlekovou-kufrovou plochu, jenomže ta byla zadělaná něčím, takže se tam vešlo jen jedno kolo. Chris to celé vymyslel tak, že jedno jsme teda dali dovnitř, jedno nahoru na tu plochu, a jedno jsme drželi my, zatímco jsme seděli na vyklopených dvířkách od toho kufru, a křečovitě se drželi auta, abychom nespadli. A Chris řídil, a jel asi tak 20 mil za hodinu. Bylo to teda dobrodrůžo, hodně velkej zážitek :D "aaaaaaaaaaaaaaaa" :D Auta nás všechny předjížděli, a Amish nám mávali a smáli se. Teda oni asi mávaj vždycky prý. Pro ilustraci jsme se vám po příjezdu vyfotili. Cesta byla z kopce a do kopce, asi dvě míle dlouhá. No, nakonec se nefotili, ale aspoň jsme byli doma dřív, protože jsme měli večeři u ohně.

When Jo came back from school we took the bikes and went for a short ride to see the local special bridge that looks like a barn. Look at the picture and you might understand it. It’s quite interesting. Jo’s brother Harry joined us. Our cars were quite funny. The one Jo rode had one brake broken and the other one worked very little. The one I rode looked like the very good road bike but later the change-speed stopped working and although I think it was on the easiest mode, going uphill with this bike was almost impossible. So we usually had to walk up. And Harry had a small bike so he had a hard time keeping up with us. We left at 4 pm and went quite slow but got to the bridge, took a picture and then went on. After a really long hill we met Jo’s other brother Chris who was sent to check up on us. Harry wanted to go home with him and Jo and I in the end decided that we would also go because the bikes were weird and it would take us a lot of time to get home. But there came a problem. How to get three bikes and three people in the truck type car? It had two seats and the space for stuff that was covered and only one bike fit in. Well the problem was solved the way that one bike went inside, up on the truck, and the third one we had to hold while trying to stay on the truck – sitting in the back on the “door”. "aaaaaaaaaaaaaaaa" :D I don’t know how to explain it for you so I had the picture of us taken. It was so much fun! Chris was driving around 20 mph and all the cars were passing us, the Amish were smiling and waving at us. Well, I was told that they always wave. The journey was about 2 miles long and it was uphill and downhill. Such a fun experience and we survived!! But my arm hurt from holding on to the car so much.

Za ohrazenou zahradou mají totiž takový listnatý lesík, a tam mají ohniště. Dělali jsme si párky v rohlíku, měli chipsy se speciální směsí, do který se to jakoby namáčí, a jako dezert pravé s'mores. To je sušenka s čokoládou, rozpečeným marshmallow, a sušenkou. Bylo to moc fajnové, takové pohodové. Ohně mám ráda. A s'mores jsou dobré, jen prostě hodně sladké :) A pak jsme si ještě povídali, rodiče Jo nám trochu řekli něco o tom, jak se poznali, tak to bylo vtipný :)

We came home in time for the dinner that we had by the fire. Behind the fence of their garden there is a little grove and they have a fire ring there. So we prepared some hot dogs, and ate chips with a special dip, and for the dessert we made real s’mores. Mmmm, I like them. It was really nice sitting by the fire. It was a nice evening :)

Brzo odjíždím do Bethlehemu. Strašně moc jsem si to tady oblíbila, to místo, i tu rodinu, že se mi odjet vůbec nechce. Ale vím, že musím, a že se mi tam taky bude líbit, a že tady bych sice mohla být dlouho, ale musela bych si najít nějakou činnost. Jdu zase do něčeho neznámého a ještě k tomu to bude mix kultur. Ale je to další výzva, a jdu do ní naplno! Bude se mi ale stýskat. No, myslete na mě, a já se zase ozvu! :)

I am leaving soon for Bethlehem. I became so fond of this place and of this family that I don't really want to leave but I know I have to and that I will like it there. But now it just feels like stepping into the unknown... Well, I will tell you then :)