Začalo to už před čtyřmi roky, když jsem se poprvé vydala do Anglie jako au-pair, a strašně moc lidí se mě ptalo, jestli se nebojím. Já jsem se nebála. Možná jsem v té době byla ještě celkem naivní, a opravdu jsem nevěděla, čeho bych se měla bát. Teď mám už mnohem jasnější představu, čeho se můžu bát, co se může zkazit, jsou to malé, ale zásadní věci. A ještě horší jsou ty věci, které nečekáme a zkazí se.
Tady mi říkají, že jsem odvážná. Odvážná, protože jdu odpoledne do lesa, kam oni nechodí, nebo jdu pěšky do města, i když to je daleko. Nevím, jestli to je odvaha, spíš to je zvědavost, a touha využít volný čas a objevit něco zajímavého.
It started about four years ago when I went for the first time as an aupair to England, and most of the people were asking me if I was afraid. And I wasn't. I think that I must have been quite naive back then but I really had not idea what could I be afraid of. Now I know it better. I know what can go wrong, and those might be just small things but very fundamental. And then there are the things that I don't expect. Those are even worse.
Here, they tell me that I am brave. Brave because I would go for a walk to the forest where they don't go or I walk to the city center even though it's far. I don't know if this really is brave, maybe it's just a curiosity, and the desire to make use of the free time I have and discover something new.
Musím ale přiznat, že když jsem sem do Bethlehemu (PA) jela, tak jsem měla obavy. Když jsem byla u Johanny a měla jsem se tam tak skvěle, tak jsem pochopila, jak se většina lidí cítí. Mají své pohodlné místo, které nechtějí opustit, protože to, že se někam vydají může znamenat, že to tam nebude tak pohodlné, že se budou muset přizpůsobovat něčemu neznámému, třeba to tam nebude tak dobré, jako kdyby nejeli. Ale naopak pokud to tam je skvělé, můžou tím strašně moc získat. Ale stojí ten risk za to? Já věřím, že jo!
Tím, že jsem překonala své předsudky a blbé myšlenky, obavy, které mě napadaly, jsem získala skvělou rodinu, a každý den získám cenné zkušenosti a moc se od nich učím. Zjišťuju, jak jsme si vlastně podobní. Ale stejně tak, jak jsem měla obavy jet sem, tak se trochu děsím Peru. Zároveň se těším, a zároveň se děsím. Nedávno jsem koukala na nějaké fotky od skupiny, se kterou tam budu. Neznám je, neznám tu situaci, nedokážu si to představit, a to je asi ten důvod, proč mám takové pocity. Je to celá neznámá kultura, do které budu vhozená na dva měsíce. Ale já věřím, že to bude stejně dobrá zkušenost, jako to je tady. A čím dál víc se učím bourat předsudky tady, tím míň se bojím Peru. A čím víc se za to modlím, tím víc si jsem jistá, že to je to nejlepší místo, kde můžu ty dva měsíce být.
I have to admit that when I was coming here I was afraid and worried about how would it be here. When I was visiting Johanna, I was having a really great time here and finally understood all the people around me. When we have our nice comfortable spot we don't want to leave it because when we do we face a big risk. The new place might not be as comfortable, and we might have to change and adjust to the new environment and we don't like to change ourselves that much. And so the new place might not be as good as the one we have been living in. But on the other hand, we might gain a lot by taking this risk and going to the unknown! I personally think that we always gain something even if we have to make sacrifices. And the risk is worth it!
By overcoming my prejudice and bad ideas, worries that have been going around in my head, I gota great family and everyday I gain some new valuable experience and I learn a lot from them. I keep finding out that we are actually quite similar. But the same way that I was afraid coming here, I have worries about Peru. I am excited about it and at the same time worried about how would I cope with the new environment that is completely different. I don't know the situation, I can't imagine the life there and I don't know the people, and that is the reason why I might fear being there for two months. But I believe it will be an amazing experience and it will teach me more than I can imagine. And the more I learn to put away my prejudices, the less I fear Peru. And the more I pray, the more I am sure that it will be the right place for me to be those two months :)
Nicméně jsem se tu s vámi chtěla podělit o dvě moudra, které jsem tu různě zahlédla v první týdnu USA, které mě zaujaly, a vlastně docela přesně vystihly.
However, I wanted to share with you two pearls of wisdom that I saw here during my first week in the States, that felt very fitting and are describing my situation very well.
Odvaha je strach, který se pomodlil.
Courage is fear that has said its prayers.
Tady mi říkají, že jsem odvážná. Odvážná, protože jdu odpoledne do lesa, kam oni nechodí, nebo jdu pěšky do města, i když to je daleko. Nevím, jestli to je odvaha, spíš to je zvědavost, a touha využít volný čas a objevit něco zajímavého.
It started about four years ago when I went for the first time as an aupair to England, and most of the people were asking me if I was afraid. And I wasn't. I think that I must have been quite naive back then but I really had not idea what could I be afraid of. Now I know it better. I know what can go wrong, and those might be just small things but very fundamental. And then there are the things that I don't expect. Those are even worse.
Here, they tell me that I am brave. Brave because I would go for a walk to the forest where they don't go or I walk to the city center even though it's far. I don't know if this really is brave, maybe it's just a curiosity, and the desire to make use of the free time I have and discover something new.
Musím ale přiznat, že když jsem sem do Bethlehemu (PA) jela, tak jsem měla obavy. Když jsem byla u Johanny a měla jsem se tam tak skvěle, tak jsem pochopila, jak se většina lidí cítí. Mají své pohodlné místo, které nechtějí opustit, protože to, že se někam vydají může znamenat, že to tam nebude tak pohodlné, že se budou muset přizpůsobovat něčemu neznámému, třeba to tam nebude tak dobré, jako kdyby nejeli. Ale naopak pokud to tam je skvělé, můžou tím strašně moc získat. Ale stojí ten risk za to? Já věřím, že jo!
Tím, že jsem překonala své předsudky a blbé myšlenky, obavy, které mě napadaly, jsem získala skvělou rodinu, a každý den získám cenné zkušenosti a moc se od nich učím. Zjišťuju, jak jsme si vlastně podobní. Ale stejně tak, jak jsem měla obavy jet sem, tak se trochu děsím Peru. Zároveň se těším, a zároveň se děsím. Nedávno jsem koukala na nějaké fotky od skupiny, se kterou tam budu. Neznám je, neznám tu situaci, nedokážu si to představit, a to je asi ten důvod, proč mám takové pocity. Je to celá neznámá kultura, do které budu vhozená na dva měsíce. Ale já věřím, že to bude stejně dobrá zkušenost, jako to je tady. A čím dál víc se učím bourat předsudky tady, tím míň se bojím Peru. A čím víc se za to modlím, tím víc si jsem jistá, že to je to nejlepší místo, kde můžu ty dva měsíce být.
I have to admit that when I was coming here I was afraid and worried about how would it be here. When I was visiting Johanna, I was having a really great time here and finally understood all the people around me. When we have our nice comfortable spot we don't want to leave it because when we do we face a big risk. The new place might not be as comfortable, and we might have to change and adjust to the new environment and we don't like to change ourselves that much. And so the new place might not be as good as the one we have been living in. But on the other hand, we might gain a lot by taking this risk and going to the unknown! I personally think that we always gain something even if we have to make sacrifices. And the risk is worth it!
By overcoming my prejudice and bad ideas, worries that have been going around in my head, I gota great family and everyday I gain some new valuable experience and I learn a lot from them. I keep finding out that we are actually quite similar. But the same way that I was afraid coming here, I have worries about Peru. I am excited about it and at the same time worried about how would I cope with the new environment that is completely different. I don't know the situation, I can't imagine the life there and I don't know the people, and that is the reason why I might fear being there for two months. But I believe it will be an amazing experience and it will teach me more than I can imagine. And the more I learn to put away my prejudices, the less I fear Peru. And the more I pray, the more I am sure that it will be the right place for me to be those two months :)
Nicméně jsem se tu s vámi chtěla podělit o dvě moudra, které jsem tu různě zahlédla v první týdnu USA, které mě zaujaly, a vlastně docela přesně vystihly.
However, I wanted to share with you two pearls of wisdom that I saw here during my first week in the States, that felt very fitting and are describing my situation very well.
Odvaha je strach, který se pomodlil.
Courage is fear that has said its prayers.
Nech ať je tvá víra silnější, než strach.
Let your faith be more than your fear
Když se něčeho bojím, modlím se. A potom myslím na to, že každá výzva přináší na konci něco dobrého. Vždy se něco naučíme, protože i chybami se učíme. Ale myslím, že když do toho jdeme naplno, vzejde z toho hodně dobrého. Jak pro nás samotné, tak i pro naše okolí :)
When I fear something, I pray. And then I remember that every challenge brings something good at the end. We always learn something because we learn from our mistakes. And I think that if we accept the challenges with good attitude and full commitment something good comes out of it. Not only for ourselves but also for people around us :)
Když se něčeho bojím, modlím se. A potom myslím na to, že každá výzva přináší na konci něco dobrého. Vždy se něco naučíme, protože i chybami se učíme. Ale myslím, že když do toho jdeme naplno, vzejde z toho hodně dobrého. Jak pro nás samotné, tak i pro naše okolí :)
When I fear something, I pray. And then I remember that every challenge brings something good at the end. We always learn something because we learn from our mistakes. And I think that if we accept the challenges with good attitude and full commitment something good comes out of it. Not only for ourselves but also for people around us :)
Odvaha je strach, který vyslovil svoji modlitbu.
OdpovědětVymazat- to je hezký
Georgie, jsi velká bojovnice a bojovníci mají odvážná srdce. Mám ráda odvážné lidi, kteří jdou za hranice svých možností a kteří těm, co se příliš bojí ukazují, že strach je jenom slovo. Jsi prostě dobrá, dobrá, dobrá! :)
OdpovědětVymazat