Zamyšlení nad dobrovolnictvím // Thoughts about volunteering

Co se týče dobrovolnictví, a pomáhání někde, vždy je velká otázka, jaký rozdíl může udělat jeden člověk v životě jiných lidí, pokud jede na krátký pobyt. Vím, že se říká, že takové ty dvoutýdenní pobyty v Africe jsou nakonec větší rozdíl pro ty lidi, co tam jedou, než pro ty místní obyvatele, pro které se tam pracuje. (Tím ale nechci říct, že by neměli jezdit). S touhle otázkou jsem trochu vnitřně bojovala, když jsem sem jela "jen" na pět týdnů. Je to dost, aby to mělo nějaký význam? Stejně tak jsem si pokládala tu otázku ohledně Peru, a proto jsem se nakonec pokusila využít maximum svého času a strávit tam dva měsíce.

When it comes to volunteering and helping somewhere, the big question is: Can you really make a difference in someone else's life in such a short time? Usually, this applies to the people who go for two weeks to help to Africa - can they really make a difference in two weeks? It seems that usually the bigger difference is made in their hearts rather than in the lives of the locals (but I don't want to say that this happens always and people shouldn't go to Africa). I was fighting this question when I was coming knowing that I would be here "only" for 5 weeks. Is it enough? The same question came up concerning Peru. So I tried to make it as long as I could and I would be spending two months there.


Mám ale pocit, že má mise byla splněna. Teda minimálně v tom ohledu, že tento pobyt nebyl jenom o mně. Ano, naučila a získala jsem toho strašně moc, vážně. Ale vím, že jsem si i našla cestu k srdcím těch dětí, a snad i dospělých, a věřím, že se jim bude aspoň trochu stýskat, když to říkají. Popravdě, ani jsem to nečekala, ale tuhle, poslední, neděli, jsem tam skoro brečela. Teda fakt mi tekly slzy, ale pak jsem ty myšlenky zahnala. Ti lidé mi přirostli k srdci neuvěřitelně. A přitom náš původ by nemohl být rozdílnější. Zatímco já jsem z Evropy, tak oni jsou z Latinské Ameriky, a přestěhovali se do USA. Z toho já jsem byla v USA poprvé, a Latinská Amerika mě teprve čeká.

And although I have been here maybe only five weeks, I feel that my misson was completed. Well, at least knowing that this stay wasn't just about me. I did learn and gain a lot, really. But I know that I also found a way to the kids' hearts, and hopefully even the adults. And I hope they would really miss me if they say that. I didn't even expect that I would be crying but I did, on Sunday, when I remembered that it was my last Sunday. Then I had to stop thinking about it. The people grew on me unbelievably even though our background is completely different.


Nicméně tuhle neděli se se mnou oficiálně loučili, a Rhonda se zeptala, jestli chce někdo něco říct. A tak přišla Tatiana, malá pětiletá holčička, a řekla, že děkuje, že jsem s nima strávila Díkuvzdání. Na to přišla malá Sky a řekla, že děkuje, že mi mohla dělat účesy. Člověk by neřekl, co těm dětem v hlavě zůstane. Ale největší překvapení byl Jonan, asi osmiletý kluk, který má skoro pořád takový nabručený výraz, a celou takovou povahu. A vlastně už ani nevím přesně, co řekl, ale řekl něco v tom smyslu, že je rád, že jsem tu byla, a že jim budu chybět. Většina lidí, co se se mnou v týdnu už nevidí, se pak teda se mnou loučila a přála mi hezkou a bezpečnou cestu. A hlavně se mě ptali, kdy se vrátím. Řekla jsem totiž, že doufám, že se vrátím brzo. Tak snad třeba v létě :)

However, when they were officially saying goodbye to me this Sunday, Rhonda asked if anyone wanted to say something. And so came up Tatiana, a five-year old girl and said: "Thank you for spendingh Thanksgiving with us." Then little Sky came and said: "Thank you for letting me do your hair." One cannot predict what will the kids remember. But the biggest surprise was Jonan, eight-year old boy who had a mad look all the time, and that's kinda his attitude - grumpy. And he said something like "thank you for being here with us and we will miss you". Most of the people who don't come during the week said goodbye to me and wished me a safe travel. And they also asked when I would come back. So I said that I would come hopefully soon. Maybe in the summer ;)

včerejší úterní fotbálek, kdy jsme s Zuzkou (češkou) všechny porážely! :D 

// yesterday's (Tuesday's) foosball when Zuzka (Czech) and I were beating everybody else! ;)

Nedělní loučení. Vidíte ty pyžama?

// Sunday's goodby. Do you see the pajamas?

Dobble 

příprava ubrousků na díkuvzdání

// decorating the napkins for Thanksgiving

tancování s Eleny // Dancing with Eleny 

Tatiana mluví při loučení :) // Tatiana saying goodbye :) 

snídaně k večeři // breakfast for dinner :)