má práce v Peru :)

Sice už jsem z Peru zpět doma, ale stále mi chybí spousta zážitků tady na blogu, o které jsem se s vámi chtěla podělit. Jak z cestování, tak života v Peru.
Chtěla jsem tedy ještě před cestováním vrátit k tomu, co jsem v Peru dělala, proč jsem tam vlastně byla.
Nejvíce zaměstnaná jsem byla vždy o víkendech. Různá setkání, shromáždění, a v neděli práce s dětmi. Pracovala jsem hlavně s dětmi z Cruz de Esperanza, pak se ke konci otevřela práce s dětmi i okolo Paseo de Musas v církvi Rhemamente.
V Cruz de Esperanza jsem měla na starost pro děti připravit nějaké slovo, a vytvořit nějakou aktivitu. Tak jsme buď pletli náramky z bavlnek, nebo jsme si hráli s plastelínou (po domácku vyrobená z mouky - levnější), tvořili divadlo, nebo jsme vytvářeli nádobičky z pet lahví :) Děti to moc bavilo, a poslední neděli, co jsem tam byla, jich přišla kupa, protože se mezi lidmi rozneslo, že se tam něco děje :)

Although I am back home from Peru I still have many things to tell you about my stay in Peru. Concerning the life there, travelling and also my work.
I would like to start with the work. I was busy mostly at weekends. Some meetings, services, and on Sunday - work with children. Since the beginning I worked with the kids from Cruz de la Esperanza, and only the last two Sundays I was in Peru, the Rhemamente group started also working with children.
In Cruz de la Esperanza, my duty was to tell a story to the kids and create some activity for them. So we were either making cotton bracelets, or playing with homemade playdough, once we did a theater sketch based on a story I told them, or we did something from the plastic bottles :) the kids liked it and the last Sunday I was there, many new kids came because they heard there was something interesting happening :)

S dětmi z Cruz de Esperanza jsme taky poslední neděli vylezli ke Kristovi a měli krásný výhled na Chiclayo. To byl jeden z nejlepších momentů s nimi, měla jsme čas i trochu s nimi navázat vztah. A druhý den jsme si udělali výlet k řece. To byl bohužel poslední den, co jsem s nimi byla. Užili jsme si to ale náramně :)

With the kids from Cruz de la Esperanza we climbed all the way up to the statue of Crist. It was my last Sunday there and I really enjoyed the view and being with the kids. I had more time to make a connection with them. The next day, we made a trip to the river and enjoyed it a lot. That was unfortunately my last day with them.

A tu úplně poslední neděli, co jsem strávila v Chiclayu, jsem šla podpořit skupinu Rhemamente, kde začali tu předchozí neděli s dětmi. Poprvé přišlo jen jedno dítě, ale oni to nevzdali, a tuto následující neděli, přišlo 9 dětí! Super! :) A vypadaly nadšeně. Bylo mi moc líto, že jsem nemohla v Peru zůstat déle. Ale vím, že až dorazím příště, bude tam kupa dětí, se kterými budu moci znova navázat vztah :)

The really very last Sunday that I had in Chiclayo, I went to support the Rhemamente group where they started doing the Sunday school for children the Sunday before. The first time they had just one kid but the next Sunday, when I was there, 9 kids came! That was great! :) And the kids looked really happy to be there. I was really sad not being able to stay longer and see how the work there grows and help more. But I know that next time that I come, there will be a bunch of kids I will be able to work with and make some connection :)

Jinak mimo práci s dětmi jsem měla nejednou příležitost mluvit k dospělým, či říct nějaké svědectví. Často mě vyzvali bez předchozího varování, tak to byla pro mě výzva něco na místě říci, zaimprovizovat, a ještě k tomu v cizím jazyce. Bylo to ale super, já (takové) výzvy potřebuji. Oni si tam moc hlavu z toho, jestli se cítím ve španělštině pohodlně, nebo ne, nedělali. Celkem často mi řekli - můžeš se pomodlit, uzavřít toto setkání, říct nějaké svědectví, nebo třeba - nezahraješ a nezazpíváš nám něco? A to je občas potřeba. Kdyby si mysleli, že je pro mě španělština problém, a proto by mě radši nechali, nic nového bych se nenaučila. Takže jsem jim moc za to vděčná :)

Apart from the work with the kids I had the chance to preach to the adults or share testimonies. Many times, they just told me to stand up and say something without telling me in advance. So that was a challenge for me to improvise, to always be prepared to share and speak in a foreign language. But that was great! I think I need challenges (like that). They don't really thought about how I felt about speaking in Spanish. They just told me - can you pray, close this meeting, say a testimony, or sometimes even - can you play and sing something to us? And I thing I really needed that. That trust that I could do that and it wasn't a big dea. If they thought my Spanish would be a problem and then they would leave me just sit there, I wouldn't acomplish anything or learn something new. So I am really glad for that opportunity :)