Chan Chan - Trujillo

S více, než měsíčním zpožděním se vracím ještě k Peru :)

Navštívit Trujillo (čti: truchíjo) a město Chan Chan (čti: čan čan) bylo jedno z mých největších přáních. Bohužel jsem to v té minulé cestě už nakonec nestihla, což mi bylo líto, ale myslím si, že to nakonec bylo dobře. Naplánovala jsem to totiž jako součást mé cesty s taťkou.

Trujillo je město 204 km vzdálené od Chiclaya a 561 km od Limy. Takže my jsme Trujillo navštívili po cestě z Chiclaya do Limy. Do Trujilla jsme si koupili cestu obyčejným autobusem, jezdí každou půlhodinu, ale bývá plný. Během čtyřhodinové cesty jsme se stihli s taťkou i trochu vyspat, a v jednu chvíli tam jeden pán prodával studená pití a empanady (taštičky plněné masem a zeleninou), tak jsme to využili. Klimatizace tam moc nefungovala, ale ty 4 hodiny to šlo.

Trujillo and the precolombian city of Chan Chan has been on the top of my peruvian bucket list. However, during my last visit I didn't get to got there and I was really sad about it but in the end it worked out for the good because I could include it in the travels with my dad.

Trujillo is a city 204 km to the south from Chiclaya and 561 km to the north from Lima. Therefore, we decided to visit Trujillo on our way from Chiclayo to Lima. Chiclayo and Trujillo has a very frequent bus connection that sells out quite fast. As the journey was only four hours we didn't care which company we went with. During the journey we fell alseep and also bought some empanadas when a man came through the bus offering them for 2 soles. The air conditioning wasn't as good but we survived.

V Trujillu jsme vystoupili z autobusu, a uvažovali, jestli vzít taxi v terminálu, což je bezpečnější, nebo vyjít ven, což je prý riskantní, ale zase by to bylo levnější. Nakonec jsme ukecali jednoho chlapíka v terminálu, a ten nás hodil na adresu, kde jsme měli přes syna mé hostitelky domluveno, že by nám uschovali přes den kufry. Hledala jsem totiž asi týden, jestli mají v Trujillu úschovnu zavazadel, všech jsem se ptala, a zjistila jsem, že asi nic takového neexistuje, jedině ty kufry nechat v té autobusové společnosti, nebo pokud tam člověk je v nějakém hotelu (což nás se netýkalo), tak to nechat ještě přes den tam, někde na recepci, nebo tak. Naštěstí ale Jesus má v Trujillu nějaké kamarády, tak nám to domluvil.

Centrum je takový pěkný okruh, myslím, že tam dřív byly hradby. V té kruhové ulici se všude něco prodává. Dá se jít třeba 100 metrů, a tam se všude prodávají boty. Dalších 100 metrů látky, atd. To je takový peruánský styl. 

Trujillo jinak bylo první město v Peru, které si vybojovalo svoji nezávislost od Španělska :)

After getting off the bus in Trujillo we had to think for a while about the taxis. We were warned about Trujillo being a dangerous city and advised to take a taxi right in the terminal. So I decided to bargain with one taxi and it took us to a place where we could leave our suitcase during the day. The problem with Trujillo is that there is actually no place to leave your luggage safe during the day so in the end we got a contact of a friend of a friend.

The center of the city is quite small surrounded by a circle-ish road full of cars. My guess is that there used to be the city walls. If you follow the circle you will find many shops in groups. You can go 100m and all you see are shoe shops. The next 100m are different fabrics. This seems to be a peruvian thing because I noticed this trend also in Lima.

A historic note: Trujillo was the firt city of Peru that won their war of independence :)

Nicméně, my jsme si chtěli trochu prohlédnout centrum Trujilla, a pak se jet podívat na město Chan Chan. Instrukce nás bezpečně dovedly na hlavní náměstí Plaza de Armas, a tam nám hned nějaký pán začal nabízet tour k Chan Chanu a někam dál, a nám bylo doporučeno jet s nějakou tour, že jinak je to prý složitý. Mně se ale cena zdála moc vysoká, a navíc to bylo delší, než jsem chtěla, neměli jsme v Trujillu tolik času, tak jsem řekla, že si to promyslíme, a tak jsme se šli podívat do InfoPerú, kde byla moc sympatická slečna, který nám dala plánek, a podrobně nám vysvětlila, kde najít combi jaké značky, kde vystoupit, a jak dojít k Chan Chanu. To bylo skvělý! Navíc nám ještě poradila, kde koupit boty (i když trochu špatně), a kde najít terminál našeho autobusu do Limy (to nám ušetřilo peníze za taxi). A tak jsme se vydali.

However, we wanted to see a bit of the center of Trujillo and then visit the city of Chan Chan. Following the instructions we arrived to Plaza de Armas and suddenly we got an offer for a tour to Chan Chan and somewhere else. Everybody recommended us to go with a tour. "It's safer, easier, blah blah..." I thought that the price was a bit high and we also didn't have as much time in Trujillo so I told him we would think about it and went to InfoPerú. This is a chain of Information centers in Perú and I must recommend it. There was a nice girl who gave us a plan of the city and very detailed instructions of where to find a combi, how to recognize it, where to get off and how to get to Chan Chan. I was so excited to live this adventure! (She also told us how to get to the Terminal of our next bus, which saved us some money for the taxi!) So off we went.

Postavili jsme se na ten okruh - Avenida España, a vyhlíželi jsme naše combi, které mělo mít na předním skle A. Nebylo to popravdě velmi časté combi. Za 5 minut jelo, a ačkoliv jsme na něj mávali, jelo dál. To se nám stalo ještě dvakrát, ještě na nás kroutili hlavou. Když jsme tam už stáli asi 20 minut, tak jsem to nevydržela, a řekla jsem taťkou, že půjdeme proti směru. Když tady jsou ty combi už plný, tak musíme jít někam dřív, případně k terminálu. Ptala jsem se jedné policistky, kde je terminál, ale ta mě nechápala, a furt mi říkala, že tady můžu nastoupit do combi. Navíc všude byli školáci, tak proto byly ty combi asi tak plný... A opravdu, nakonec jsme našli combi, do kterého jsme se tak tak vešli. Ale museli jsme stát. To se v Chiclayu a Lambayeque nedělá. Takže vám to ještě jednou  vysvětlím. Combi je takový mikrobus, do kterého se vtěsná i 20 lidí, stát se dá jenom v některých vyšších, i když prostě velmi shrbeně v každém. Chvíli jsme tam na všechny padali, ale nakonec se uvolnilo místo, tak jsem si mohla sednout, pozdějc i taťka. A pak jsem už byla jen strašně dlouho nervózní, abychom správně vystoupili. Takže jakmile jsem zahlédla ceduli Museo de Chan Chan, tak jsem začala řvát na vybírače, že tam vystupujeme!! ale on mě neslyšel, tak jsem řekla ať zastaví, tak to taky nerozuměl, naštěstí mi lidi okolo mě pomohli, tak on zařval na řidiče, a ten zastavil někde mezi dvěma pustinama. Před náma v dálce byla nějaká další cedule, a tak jsem nevěděla, jestli se vrátit, či jít dál, ale taťka už odbočil z cesty a začal lízt po těch kopcích, co tam byli. Nakonec jsem šla za ním, nikde nikdo, nějaké auto tam na nás troubilo, až jsme došli dál, a zjistili jsme, že se nacházíme v tom historickém městě. Nikde nebylo žádné ohraničení, a tak jsme šli dál a dál, v údivu z toho, že tam jsme a můžeme si po těch pozůstatcích lízt v klidu, jak se nám zachce, chvílema byly krásně vidět ty nepálené cihly, a vůbec. Mohli jsme si představovat, jak to tam asi vypadalo. Zpět se nám nechtělo, byli jsme strašně zvědaví, tak jsme si pořád říkali, že půjdeme ještě kousek, až jsme došli úplně nakonec. Bylo to úchvatné. Potom jsme se teda začali vracet nazpět, a došli jsme k cestě, která vypadala jako ta, kterou nám ta slečna popsala, že vede k tomu archeologickému místo. Jeden průvodce a jeden taxikář se nás hned ujmuli, a začali nabízet své služby. Průvodce jsme odmítli, ale protože jsme byli trochu uchození, tak jsme využili taxikáře, aby nás vzal k tomu místu za 5 solů. Strašně nám nabízel, že za velký prachy nás vezme na všechny možný místa, a nechápal, že nechceme :)

V tom oficiálním archeologickém místě jsme zaplatili 10 solů za vstup (já jako student méně), odmítli zase kupu průvodců, kteří se k vám často i nalepí, aniž by vám řekli, že po vás budou chtít peníze, jen to vypadá, že jsou milí, a chtějí pomoct. Mně se to ale nezdálo, tak jsem se ho zeptala, a hned odpálkovala. No popravdě je asi fajn si na tom místě mít průvodce, protože to jinak není tak zajímavý. Ale pro dva lidi to je docela drahá sranda, zvlášť, když bych to taťkovi ještě musela překládat. A to jsme už byli dost unavení. Tak jsme si to prošli. Bylo to hezký, tato část byla palác, tak to bylo jiné, než to, co jsme prošli. Měli tam různé ornamenty, místnost, kde si lidi chodili chytat, bezbariérové přístupy - různé rampy (to mě překvapilo, jak byli napřed), vymakané hrobky, atd :) Ale nakonec jsme se s taťkou shodli, že nás to nevzalo tolik, jako to volné chození po té první části. Když jsme vyšli, tak tam furt byl ten taxikář a zase se nabízel, ale to už jsme došli. A pak šli po silnici dál a pořád vyhlíželi naše combi, jestli pojede. Nakonec jsme na nějaké narazili, a tak jeli zase krásně nacpaní zpět. Zase jsem byla nervózní, abychom správě vystoupili, ale zase nás nějaký pán nasměroval, když jsem ho poprosila. 

Za celý den nám dost vyhládlo, tak jsme začali hledat nějakou restauraci, ale vše v centru bylo dost drahý (jídlo za cca 150kč), protože je to turistický. Ale narazili jsme na chifa, což je restaurace čínského jídla adaptovaného na peruánské, je to takový mix. Tak jsem řekla taťkovi, že by to měl ochutnat, navíc ceny tam byly poloviční :) Objednali jsme si teda jídlo, já jsem i odmítla polívku, protože i tak jsem byla schopná sníst jen polovinu toho jídla, nakonec jsme si na lepší strávení dali pivo, i když bychom si asi měli dát Inka Colu.

wantan s jakousi sladkou omáčkou :)

 mé výborné lima kay s arroz chaufa s velkým množstvím limetek

Nakonec jsme se vydali ještě hledat boty, taťka si několik párů vyzkoušel, ale nakonec jsem si koupila jeden pár já. Taťka si koupil aspoň pásek :) Vyzvedli jsme si kufry, a šli čekat na autobus :) Čekala nás noční cesta do Limy. Když jsme rekapitulovali den, tak jsme se shodli, že to bylo super a že to stálo za to, ale uvědomili jsme si, že chodit po tom opuštěném místě bylo velmi riskantní. Hodně lidí mě varovalo, že Trujillo je nebezpečné, a kdyby tohle věděli, tak by se chytali za hlavu. Tam nás mohl kdokoliv zapíchnout, nebo okrást. Pomoci bychom se asi nedovolali, ale měli jsme asi Boží ochranu. A jsem ráda, že nás to vlastně v tu chvíli nenapadlo, protože to byl můj jeden z nejlepších zážitků z Peru :)