Noc na letišti // Night at Heathrow

Na cestě do Chicaga jsem měla dlouhý noční přestup na letišti London Heathrow. Jít někam přespávat by bylo drahé a časově ani ne tak výhodné tím, že bych asi tak v 5h ráno zase musela být na letišti. Spaní na letišti teda přišlo jako nejlogičtější řešení. A i když přespávání na letišti vůbec není můj koníček, nebylo to poprvé, co jsem na letišti přespávala, jen to tentokrát bylo trochu jiné.

Poprvé jsem na letišti přes noc spala v Gironě, když jsme s dětským pěveckým sborem měli velmi brzký ranní spoj. Podobně tak jsme přespávaly s Johannou v Barceloně kvůli rannímu spoji. To byly chvíle, kdy jsem nebyla sama, a spali jsme v hale před odbavením. Neplánovaně jsem spala už i na Heathrow a to bylo, když jsempoprvé letěla do Peru, do Londýna bylo zpoždění a všechny navazující lety miuletěly. Bylo nám řečeno, že je přes noc otevřený jen jeden terminál, takže tam jsem přespávala s mými právě novými peruánskými kamarády. Tam nám každému taky personál uprostřed noci daroval deku, kterou si často vozím s sebou. No a teď. Plánovaně a sama.

On my way to Chicago, I had a long night layover al London Heathrow airport. Going to a hotel or a friend’s house would be expensive and also not very convenient considering the fact that around 5-6am I would have to be back at the airport again. Sleeping at the airport was the most logic option. And even though it is not my hobby, I wasn’t the first time I slept at the airport. Only this time it was a bit different.

The first time I slept at the airport was in Girona (Spain) where we were with a children choir and had a very early flight back home. Similarly, Johanna and I slept in Barcelona airport when I was going back from my Erasmus. These both times I wasn’t alone, it was planned and we slept in the airport hall. The unplanned time was when I went to Peru for the first time, there was a lot of fog in London, so all the flights delayed and I (with many other people) missed the connecting flights. We were told that only one terminal was going to be opened overnight, so I slept there on the hard benches with my newly befriended Peruvian amigos. However uncomfortable that night was, the airport personnel at least gave each of us a small blanket that I carry with me often when I travel. Well, and then comes this time, when I planned to sleep at the airport. Alone.

Před odletem jsem vlezla na stránky, kde cestovatelé sdílejí zkušenosti se spaním na letištích, a překvapilo mě, že se může spát i v prostoru odbavených letů. Ptala jsem se ještě na zkušenosti holek bloggerek a jedna mi to potvrdila a taky mě připravila, že nás nenechají spát kdekoliv, že si nás vezmou do určitého místa letiště.

Po příletu na Heathrow jsem zjistila, že musím projít takovou tou otravnou kontrolou, kde se musejí vyndávat ze zavazadel tekutiny a elektronika. Říkám tomu letištní šikana, tady na Heathrow to bývá mnohem přísnější, a proto si to kontrolují, i když jsem vlastně přiletěla z Vídně, kde jsem takovou kontrolou už jednou prošla. Při přípravě tekutin do speciálního sáčku mi spadl notebook ze stolu ve výšce asi 1m na zem. To byla rána a já jsem si začala nadávat a modlit se, aby se mu nic nestalo. Pak jsem šla k paní, co nám kontrolovala letenky a ta měla nějakej problém s holkou přede mnou, proč tam jde, když má let až ráno. Ta holka to nakonec ukecala s tím, že si třeba půjde sednout do nějaký Lounge. Čekala jsem, že to vyčte paní i mně, ale nechala mě projít beze slova. U kontrolního pásu a nás byli přísný u vyndávání elektroniky a tekutin, ale když jsem pak koukala k tomu monitoru, tak na to nikdo nekoukal, všichni si tam jen povídali. Takže užitečný tip: létat večer, nikoho to už nebaví kontrolovat.

Další vtipná věc byla, když jsem bloudila u odletových bran, kde mimo úzkou chodbu nebyly ani lavičky. Myslela jsem, že tam budu spát někde na zemi, ale nakonec jsem se vydala pochodem zpátky, až jsem konečně našla prostor s obchody a víc sedačkami. Koupila jsem si čaj s mlékem a něco k jídlu, našla si pohodlnou polstrovanou řadu 4 sedaček bez opěrátek mezi nimi a všimla jsem si, že spát tu sama určitě nebudu.

Before my departure, I went online and browsed a website of travelers that share their experiences sleeping at airports and it surprised me that I could sleep at a gate. I asked for someone’s experience in a group of girls that travel and one of them confirmed that I could sleep at the gate, but that they wouldn’t let us sleep anywhere; rather gather us all at one place.

After arriving to Heathrow, I found out that I had to go through the annoying security check where they check your liquids and electronics in the hand luggage. I call it an airport bullying, here at Heathrow it’s much worse than in other airports that I have been to, so they even control it if you arrived from another airport where they had already checked your bag. When I was taking the liquids out of my luggage to put it into their special plastic bag, my laptop fell down from a table about 1 meter high. I was in a shock for a minute; I picked it up and just prayed for it to survive. Then I went to a woman at passport and ticket control and she had some kind of problem with a girl in front of me who also had a flight in the morning. She asked her why she wanted to go there if here flight is not until next morning. The girl said, in the end, that she might go to a lounge and the woman let her go. I expected her to have a problem with me as well, but she didn’t say a word. The funny thing was that at the security (and hand luggage control), the people helping us and informing us seemed really strict and asked if we had any liquids, anything, but when I went through, I looked at the people checking the monitor and no one was watching, there were just standing there and talking. So a tip for London Heathrow: Travel late, no one is in the mood of controlling everything so much.

Another fun thing was that I got lost at the departure gates, entering in a narrow hall without any benches or places to sit. I went back and in another direction and it was the same. Just when I thought I would have to sleep somewhere there on the floor, I found another possible direction to take and there, finally, I found all the shops and many seats. I bought myself a cup of tea with milk, something to eat, found a comfortable row of four seats without the armrests and noticed that I wouldn’t be the only person sleeping there.

Myslela jsem, že si pro nás přijdou v 23h. Když se ale nic nedělo tak jsem si našla pohodlnou polohu, abych zároveň měla zajištěná zavazadla proti krádeži, a pomalu jsem usínala. A co se nestalo? Ani ne za hodinu mě někdo začal budit. Prý máme vstávat, že nás někam odvedou. Achjo, tady to bylo tak pohodlné. Všichni byli poměrně otrávení, včetně té paní, co nás organizovala a budila (nezávidím ji tu práci), mně to přišlo docela vtipný, tak tam na mě pár lidí tak překvapeně koukalo, že se směju. Když nás všechny sehnali, tak řekla, že nás je málo, že budeme mít prostor a teplo (haha) a odvedla nás k jedné okrajové bráně. Tam si u každého poznamenala, odkud je náš pas (já jsem byla buď první, nebo jediný Čech) a všichni se vydali hledat místa. Samozřejmě, že ty bez opěrátek zabrali ty první, já a jedna Číňanka, co se se mnou skamarádila, jsme zabraly sedačky, kde byly aspoň dvě sedadla vedle sebe bez opěradla. Opět jsem si vymyslela docela pohodlné spaní, ale co se nestalo, naproti mně si sedla indická rodina a začali se strašně nahlas bavit. Na mě začala asi i působit ten černý čaj, takže jsem nemohla usnout. Pak jsem konečně teda začala usínat, chvíli jsem spala a co se nestalo! Zase mě někdo budí! Tentokrát, že chtějí vidět můj pas. Ach jo. Než jsem ho našla, tak jsem se úplně vzbudila. Ta paní se do něj ani nepodívala, stačilo jí vidět, že jsem z EU. U dalších třeba chtěla víza, nebo povolení k vstupu. Tak jsem se zase snažila pracně usnout, tentokrát to ale bylo trochu lepší. Ještěže jsem měla svůj polštář a deku, byla docela zima a vůbec, ten pocit mít deku je nejlepší. Takto jsem tedy spala asi do 4h ráno, pak se to tam začalo probouzet. Opět nás vzbudili, nahnali dohromady a začali si nás odvádět podle terminálů. Já i Číňanka jsme zůstávaly na Terminálu 3, tak jsme si šly dát čaj a něco k snídani a tak jsem se zase dozvěděla něco nového o Číňanech a také o ní :)

I still had a hope that they might let us sleep there, especially if no one came for us till 11pm, so I lay down on my handbag with my legs over the backpack and fell asleep. And what happened? After not even an hour, someone started waking us up. They said that we should get up, because they would take us somewhere else. Whyy? I had such a comfortable spot. Everyone was very annoyed including the lady that had to wake us up (I wouldn’t want her job), that seemed so funny to me that I had to smile and many people looked strange at me for smiling. When she finally gathered all of us, she said that there were not so many of us and we would have enough space (haha) and warmth (hahaha) and she took us to a gate 5 minutes from there. Then she noted our nationalities (I was the first or maybe even only Czech there) and everyone started looking for a comfortable spot. That wasn’t so easy anymore. The seats without armrests were taken, so one Chinese woman that started talking to me and I took the seats where at least two seats were without the armrest. After a while, I found a comfortable position for sleeping and that was when an Indian family of three generations sat opposite to me (1 meter far) and started talking loudly. The black tea might have also kicked in at that moment because I suddenly couldn’t fall asleep; and when I finally did, someone woke me up again! This time, they wanted to see my passport. Oh dear. Before I found it, I was completely awake. The lady didn’t even open it in the end, she probably only needed to see that I was from the EU. They asked some other people for their visa or permission for entry. So I tried to fall asleep again. This time, it was a bit better. I was glad that I had my pillow and blanket. It was quite cold and generally, having a blanket makes me feel good, at least. The Indian family didn’t talk that much anymore and I slept like this until 4am. Soon after they woke us up again, gathered us and divided according to the terminals for our connecting flights. The Chinese woman and I were staying at Terminal 3, so we went to have a breakfast and we got to chat a bit and share about our cultures :)

Co dodat? I když mě pěkně prudilo to neustálý buzení personálem, nakonec jsem se docela vyspala, zbytek se dospí v letadle. Nečekala jsem, že nás tam bude spát tolik. Mohlo nás být asi tak 60, většina byli, myslím, Indové. Lidé byli na sebe milí, až na vyvíjení zbytečného rámusu, tak to byla docela zajímavá zkušenost. :)

So what can I say about this experience? Although I was quite annoyed by being woken up by the employees, but in the end I did get a little bit of sleep. I didn’t expect that there would be so many of us, we could have been about 60 persons, I think. However, the people were nice at each other, except for being noisy, so it was an interesting experience :)