Návštěva Mexika

Když hledám co nejlevnější letenky, často to znamená, že budu třeba víckrát přestupovat, poletím brzo ráno, v noci, anebo budu mít dlouhé přestupy. Tentokrát jsem vlastně dokonce sehnala zpáteční letenky Vídeň-Chicago a pak Chicago-Lima za stejnou cenu, jako kdybych kupovala letenky rovnou do Limy. Každá z těchto letenek měla v sobě ale přestup. Do Chicaga jsem měla noc na letišti v Londýně a z Chicaga jsem zase přestupovala v Cancunu, v Mexiku, nazpět do Chicaga jsem přestupovala v Miami. Kromě té zajímavé zkušenosti přespávání na Heathrow jsem si teda užila, anebo taky "užila" přestup v Cancunu. Nejsem až tak naivní, že bych si nic o přestupu nezjistila. Koukala jsem na stránky Ministerstva zahraničních věcí a snažila jsem se dopátrat, jestli pro vstup do Mexika Češi potřebují víza. Nebyla jsem si jistá, jestli budu muset projít imigračním, doufala jsem že ne, ale jistota je jistota. Ze stránek jsem pochopila, že víza asi nepotřebuji. 

Už letadlo z Chicaga do Cancunu mě překvapilo, protože na tak krátký let tam American Airlines měli obrazovky u každého sedadla (versus devítihodinový let z Londýna do Chicaga, kde nebyly). Všichni pasažéři vypadali velice dovolenkově a v letním oblečení, zatímco já jsem se jako obvykle pořádně navlékla, protože jsem měla před sebou trochu delší cestu a v letadle mi je vždy zima. V polovině letu nám začaly letušky rozdávat formuláře ke vstupu a k proclení a polopatě nám vysvětlili, co zaškrtnout a co vyplnit... Teda vysvětlovaly to Američanům. Já jsem se ptala, jestli potřebuji formulář na přestup, ale každý říkal něco jiného, tak jsem si jeden vzala, druhý ne, ten jsem si pak musela vyzvednout při výstupu z letadla a vyplnit ve frontě na imigračním.

Takže ano, musela jsem si vyzvednout kufr, projít imigračním, prohlásit, že nemám nic k proclení, vylézt z letiště, najít autobus k jinému terminálu, dojet tam, odbavit znova svůj kufr, projít všemi kontrolami a pak v nacpaném letišti čekat na další let.

Když jsem se dozvěděla, že tímto procesem musím projít, byla jsem docela naštvaná. Znamenalo to pro mě kupu práce navíc. U imigračního jsem se modlila, abych opravdu nepotřebovala víza. No a pán za přepážkou mi řekl jenom dobrý den a na shledanou. Nic ho nezajímalo, vzal si můj formulář a dal mi do pasu razítko. Když jsem zmatená vyšla z letiště, tak jsem všude viděla cestovní agentury, delegáty a taxíky. První dojem: mega turismus. Začala jsem hledat bus shuttle, který by mě převezl k dalšímu terminálu, musela jsem ale najít, který vlastně hledám. Hned se mě ujali nějací milí pánové, kteří mi hned poradili a poslali mě tam někam dozadu, kde jsem prý měla nasednout do červeného auta. Po cestě tam jsem si ale všimla, že autobus zadarmo je hned za rohem, jen se na něj musí chvilku počkat. Došlo mi, že mě ti pánové posílali na něco komerčního, což bych možná využila, kdybych pospíchala, protože tento autobus jezdil cca 2x za hodinu. Další věc, která mě v Mexiku praštila, bylo teplo a vlhko. Co jsem měla čekat v srpnu, že? Takže navlečená na klimatizovaná letiště a letadla jsem se začala pěkně pařit. Naštěstí autobus dorazil asi za 15 minut a pak jsem už jen 15 minut stála v tom autobuse a čekala, až dorazíme na můj terminál a doufala jsem, že to všechno stihnu (na přestup jsem měla asi 3 hodiny).

Když jsem prošla všema kontrolama, dál se utvrzoval můj dojem, jak se v Cancunu všechno točí okolo turismu, minimálně v místech dosažitelných pro turisty. Kupa amerických a pár mexických fastfoodů, tanečníci a náhodné flashmoby, a co se mi líbilo nejvíc, byly stánky, kde prodavačky měly bílé tradiční mexické šaty. Letiště bylo ale přecpané a moc nebylo kam si sednout. Chtěla jsem si koupit něco k jídlu v mexickém fastfoodu, ale ceny měli v mexických pesos, tak mi chvilku trvalo, než jsem si to přepočítala a pak jsem to vzdala. Musela jsem si ale koupit aspoň vodu, jinak by mi nebylo dobře, tak jsem zamířila do nějakého malého obchodu, kde měli všechno strašně drahý, ale vodu jsem potřebovala a nechala jsem se zlákat ke koupení mexické vanilkové esence a jednoho pohledu. Nakonec jsem zjistila, že ta lahvička vanilkové esence mě stála stejně jako voda, eh... Internet zdarma letiště nemělo = velké zklamání, tak jsem zbytek času na letišti strávila čtením knížky a koukáním na film.

Moje dojmy z Mexika? Moc jsem toho nezažila, ale na čistě mexické půdě mimo letiště jsem strávila asi 30 minut. Dobré, ne? :D Největší zážitek pro mě ale bylo přistání a ten pohled z letadla. V tu chvíli mi došlo, proč lidé do Mexika lítají, vypadalo to opravdu krásně. Někdy bych ráda navštívila Yucatán, Chichen Itzá a strávila v Mexiku trochu víc času, než pár hodin. Zbourala nějaké stereotypy, ochutnala pravé mexické jídlo a poznala milé lidi. Kdo ví? Třeba se tam někdy podívám! :)