Spropitné v Mexiku

podnik California v Puebla, Mexiko

Pokud je nějaká z věcí, na který jsem v Mexiku nebyla připravena, tak to jsou dýška. Vím, jak to je velké téma v USA, ale netušila jsem, že Mexiko je vede taky a to nejen v restauracích. Myslím, že jsem se ale nakonec s nimi smířila, zvykla si na ně a našla jsem si v nich i to hezké.

V Mexiku je zvykem platit v restauracích a podnicích s obsluhou 10% navíc. Pokud platíte kartou, často se vás zeptají právě i na to, jestli chcete přidat dýško a kolik procent. Pokud jste v hodně turistické oblasti jakože třeba Cancún a Playa del Carmen, kde jsou zvyklí na Američany, může se vám stát, že vám přinesou účet a navrhnou vám přidat dýško 15% nebo 20%. To mi přišlo už trochu blbý, ale vzhledem k tomu, že když jsme si za tu celou dobu našeho pobytu v Playa del Carmen s Johannou jednou zašly do restaurace, měli jsme kvůli jejím alergiím speciální požadavky a dali si s námi hodně práce, takže si těch 20% zasloužili. Další důvod, který mi přijde, že dá o jeden důvod více dát spropitné, je, že před jídlem vám ve většině tradičních podniků donesou jejich typické tortillové chipsy (totopos) a nějaký omáčky k tomu. Líbí se mi, že si tuto službu nijak nenaceňují, osobně mi přijde neslušné, když tohle nějaká restaurace dělá, protože to je služba, kterou si člověk neobjednal. Buď ji nedávejte, nebo ji dejte zadarmo.

Restaurace by byly jasné, na to už jsme skoro všichni zvyklí. Další úroveň jsou ale jiné služby. Takže například Uber (pro ty, co neznají, aplikace pro přivolání auta jako taxi) vám po každé cestě nabídne, že můžete řidiči dát dýško a vy vyberete, kolik chcete. Když platíte menší částku, dýška začínají na 5 pesos (6 Kč), když jedete ale delší trasu, nabízí vám to minimálně 10 pesos. Když jsem to poprvé viděla, byla jsem z toho hodně zmatená, ale říkala jsem si, že 6 korun mě nezabije. Pak jsem někdy měla pocit, že to ten řidič uvidí, tak jsem to potvrzovala třeba až když odjel. Nakonec jsem se ale rozhodla, že to dám opravdu jen těm, kteří mi přišli fajn a "zaslouží si to". Vlastně nevím, jestli to místní dělají nebo zda je to taková nějaká past pro zahraniční turisty.

Přesuňme se k dalším službám. My z Čech jsme bohužel zvyklí na to, že za záchody  musíme platit. V Mexiku veřejné záchody bývají za poplatek, na autobusových nádražích mají automaty a záchody stojí 6 pesos, ale pak jsou také záchody součástí různých míst, kde platit nemusíte, ale je tam paní, která vám podá toaletní papír a vy jí můžete dát propina (španělsky dýško). Popravdě, já jsem tohle vždy nesnášela, zažila jsem něco takového v Německu a jiných místech Evropy na benzínkách, je to takový psychický nátlak na člověka :D V Mexiku mi to ale zas tak moc nepřišlo. Buď to je tím, že tam celkově ty ceny jsou člověku přístupnější, tím že vydělávám a mám na to, anebo prostě jejich přístupem. Jedna paní to tam takhle někomu vysvětlovala, když se ptali, jestli se záchod platí. Řekla, že prostě když chceš, tak dáš dýško. Vůbec nevypadala naštvaně, když někdo nedal. Prostě dělala svoji práci, rozdávala toaletní papír a lidé dali nebo nedali.

V podobném stylu fungují dýška lidem, kteří vám nakládají kufry do autobusu a pak ještě těm, co vám je vykládají. Anebo taky lidem, co vám zabalí nákup do tašky v supermarketu. Buď vás to může štvát a tak nedáváte nic, anebo si z toho můžete udělat sport. Vlastně je to způsob, jak se průběžně zbavovat malých mincí. Vždy si nějaké dáte do kapsy a pak něco vylovíte a zas tak draze vás to nepřijde. Já jsem se to učila a naučila. Klíč bylo mít něco v kapse, protože vyndávat peněženku a hrabat v ní se vám nechce, v některých situacích to ani není bezpečné. Učila jsem se ale i dávat peníze pouličním umělcům, kteří se mi líbili. Učila jsem se, že kde si vážím služby, kterou pro mě dělají, dám něco, i když je to třeba málo. 

Nicméně je jedna oblast, kde jsem dýška tolik nepochopila a neoblíbila si je. U turistických průvodců. Dobře, možná nejsou dobře placení a z těch peněz, co jsme zaplatili agentuře třeba tolik nedostanou...? Myslela jsem, že jsou placeni slušně a navíc vydělají něco i z toho, co turisté nakoupí v místech, kam je dovezou. Možná jsem se mýlila. Na každé tour nám totiž vždy vysvětlili, jak 60% jejich platu je z dýšek a jestli se nám to líbilo, ať přispějeme, atd. Mně to přišlo zvláštní, protože jsem měla pocit, že to co jsme zaplatili za tour už byla dost vysoká suma, navíc jsme se třeba trmáceli v autobusu plném lidí. Stejně tak nám to třeba řekli i když jsme šli na zip-line v jednom "zábavním" parku (pokud se dá 6 atrakcí počítat jako zábavní park). Tam to bylo zvláštní, protože jsme opět museli kromě vstupu ještě zaplatit docela dost peněz za tu zip-line a pak nám ještě řekli, že pokud se nám to líbilo, můžeme dát dýško. Je to ale asi součástí té kultury a zvyků. Nevím, zůstal mi z toho v hlavě otazník. 

Musím vám ale říct, jak jsem se v jednom nebo dvou případech zachovala naprosto česky a setkala se s nepochopením :D Zaprvé, naše české zaokrouhlovaní cen nahoru je naprosto nedostatečné, co se týče pravidla 10%, protože většinou je to míň, než těch 10%. Dejme ale tomu, že zaokrouhlíme nahoru a je v tom těch 10%. Když to v Mexiku uděláte českým stylem, nepochopí vás. Platila jsem v jedné kavárně snídani, myslím, že mě to vyšlo asi na 54 pesos, tak jsem slečně podala bankovku a řekla 60, jako bych to udělala v ČR. Samozřejmě, že mě buď nepochopila nebo neslyšela a vrátila mi vše, co měla na těch 54 pesos. Já jsem byla chvilku zmatená, proč mi vrátila všechno, ale pak mi došlo, že takhle to asi nefunguje. Musela bych mluvit jasněji ve stylu, ať připočte 10% nebo ji jednoduše nechat, ať mi peníze vrátí a já tam něco pak nechám nebo hodím do krabičky. 

A tak jsem se naučila. Dávat spropitné v Mexiku, dávat zajímavým lidem na ulici peníze a kupu dalších věcí, ale o těch zase napíšu jindy...

Aguachiles v Playa del Carmen s Johannou