Bez smartfounu ani ránu aneb kultura mexických restaurací

Do Mexika jsem se těšila hlavně na jídlo. Já si totiž myslím, že v Mexico City toho totiž ani není tolik zajímavýho na to, aby tu člověk strávil moc času. Obzvlášť pokud nepotřebujete každý den chodit do muzea. Týden v Mexiku jsme si rozdělili mezi Taxco, což bylo takové milé, a tři noci v hlavním městě Mexika před odletem na Kostariku. Cílem těchto dní bylo projít všechna místa s dobrým jídlem. Jenomže víte co? Ono se to zase tak moc nedařilo. O to, co jsme ale stihli, bychom se s vámi rádi podělili.

Co nás překvapilo už v restauracích v Taxco, byla absence jídelních lístků. Pokaždé, když jsme přišli do nějaké restaurace, položili před nás QR kód. Já jsem si pořídila místní sim kartu s internetem, tak jsem se na rozdíl od Judy mohla vždycky připojit a začít luštit menu na malé obrazovce mobilu. Původně jsme si mysleli, že to je nějaký výmysl moderní doby, občas jsme si i řekli o papírové menu. Překvapilo nás ale právě to, že tyto QR kódy byly skoro všude, v moderních i tradičních místních restauracích a číšníci byli trochu neochotní nám dávat tištěné menu. Po čase jsme přišli na to, že tyto QR kódy tam nemají jen proto, aby otravovali zákazníky nebo aby vypadali moderně, ale že to má snížit přenos covidu. Víte, v Mexiku milují antibakteriální gely. Dostávali jsme je všude, kdekoliv jsme vešli do nějakého obchodu, autobusu, restaurace… Mexičani s antibakteriálním gelem nešetří, asi si myslí, že čím víc vám ho dají, tím víc covidu zabijí. U vstupu do jednoho autobusového nádraží nám paní na ruku nadávkovala tolik gelu, že jsem si ho musela rozetřít ještě po pažích. Musím říct, že cestování během covidu je otrava s těmi všemi nařízeními, ale zároveň je zajímavé sledovat, jak se s tím každá zem vypořádává svým způsobem. No nic, zpět k jídlu.

Možná to bylo naším výběrem jídla, ale až při odletu z Mexika mi došlo, že jsem za celou dobu neměla žádnou rýži a skoro žádné těstoviny. Pořád jsem jedla nějaká jídla s kukuřičnými tortillami. Možná i proto jsem pak už měla chuť na něco “normálnějšího” a i polévka pozole mě tak potěšila, protože to v podstatě byla nějaká teplá tekutina do žaludku. Je mi teda v závěru trochu líto, že jsem si zdaleka tak neužila tacos al pastor na ulicích hlavního města Mexika, protože jsem se na ně nesmírně těšila… jenomže občas věci vyjdou tak nějak jinak, člověk zrovna nemá hlad nebo mu není dobře, anebo pobíhá někde jinde. I tak to ale bylo super a snad všechno, co jsme ochutnali, jsem si užila, včetně toho, když jsme se snažili si jídlo v AirBnb vytvořit sami. 

enchiladas

enchiladas

koktejly na kopci v Taxco

guacamole

tacos

tostadas

torta de pastor aneb sendvič s náplní nejtypičtějšího taco v Mexico City

snídaňové vejce v tortillách s fazolovou omáčkou, avokádem a sýrem

snídaňové chilaquiles

tuňák v Contramar

PULQUE - fermentovaný nápoj z agáve, v této pulquería ho dělají s různými příchutěmi